Aktuality

13. 10. 2017

anagama

Kdo by se chtěl přičinit při stavbě cca 7 m3  anagamy, tak má možnost o víkendu 14-15.10.2017 u Petra Schandla

6. 6. 2017

Zaměstnání keramikem

Zaměstnání keramikem

"Hledám místo sebe osobu na místo...

Bůh keramiky

Z historie a současnosti sklářství

Autor: Petr Nový

Sklo antiky, středověku a renesance

Tajemství výroby skla znali obyvatelé Blízkého východu a východního Středomoří již před sedmi tisíci lety. Mezi nejstarší výrobky patří perličky, které byly díky výměnnému obchodu známé ve střední Evropě v době bronzové. Výrobou dutého skla ve druhém tisíciletí před naším letopočtem proslul starověký Egypt. Charakter sklářské výroby zcela změnil vynález sklářské píšťaly v 1. století před naším letopočtem, tradičně připisovaný obyvatelům dnešní Sýrie. Foukané sklo se brzy rozšířilo po celém Středomoří, Blízkém východě a římských provinciích v západní Evropě. Rozkvět českého sklářství nastal v průběhu 14. století. Ve zdejších sklárnách vznikaly nejen jednoduché různobarevné růžencové perle, ale i barevné sklo pro sestavování chrámových vitrážových oken nebo mozaik. S příklonem české šlechty k renesančnímu životnímu stylu se v srdci Evropy staly nejžádanějším skleněným zbožím dokonale čiré poháry a další předměty, které se vyráběly zejména na benátském ostrově Murano. I čeští páni proto po svých huťmistrech vyžadovali, aby byli schopni vyrábět sklo srovnatelné s italským. A ke slovu se dostaly i svébytné novinky, například bohatě malované obří číše nazývané humpeny. I proto v 16. století zažívalo české sklářství nebývalý rozkvět. V hlubokých hvozdech vznikaly nové hutě, k čemuž velkou měrou přispěli skláři, které přivedli čeští aristokraté na svá panství ze saské strany Krušných a Lužických hor.

Šlikovský svatební pohár, 1612, Sklárna Bedřichov, Foukané sklo malované smalty, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Sklo baroka, rokoka a klasicismu

Náboženské a mocenské spory, jež vyústily mezi lety 1618– 1648 v T řicetiletou válku, dopadly tvrdě na české sklářství. Jeho sláva začala opět stoupat až v posledním dvacetiletí 17. století, kdy se podařilo prvním huťmistrům utavit dokonale čiré draselné sklo - zrodil se český křišťál. Během první poloviny 18. století již broušené, ryté a malované české výrobky ovládly evropské trhy, z nichž vytlačily sklo benátské.

Svatební pohár a flakón, 1716, Sklárna Nový Svět, Foukané, broušené a ryté křišťálové sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Českému křišťálu našli cestu do světa především vývozci z Českolipska. V této oblasti byli soustředěni i brusiči, rytci a malíři, kteří se zde sdružovali do cechů. Broušení i rytí skla se pevně usadilo též na Jablonecku. Ve druhé polovině 18. století sklářská výroba prošla stylovou proměnou, kdy okázalé baroko ustoupilo hravějšímu rokoku. Reakcí na rokoko byl pak ke konci století klasicismus, který kladl po vzoru antického ideálu krásy důraz na jednoduchý a uměřený tvar i dekor. Vzkvétající obchod s českým sklem srazila na kolena až Velká francouzská revoluce. Specialitou českých sklářů 18. století bylo dvojstěnné sklo s prorývanou zlatou nebo stříbrnou fólií, které se po roce 1710 poprvé objevilo v severních Čechách. Jedinečným příkladem rokokové hravosti je pak mléčné sklo napodobující módní a drahý porcelán. V Čechách toto sklo zhotovovala od šedesátých let 18. století sklárna hraběte Harracha v Novém Světě. Výrobky byly často zlacené a malované galantními a loveckými scénami, alegorickými výjevy či květinovými motivy.

Šálek s podšálkem, před 1820, Sklárna Nový Svět nebo Jiříkovo Údolí, Foukané, broušené a zlatem malované hyalitové sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Od počátku 17. století je v Čechách doložena též výroba zrcadel. Ve druhé polovině 18. století se centrem výroby tohoto typu skla staly sklárny v jižních a západních Čechách vlastněné rodinou Abelů. Konečná rafinace však probíhala na Českolipsku. Již v roce 1756 vystavěl Josef hrabě Kinský ve Sloupu zrcadlářskou manufakturu. Brzy ji následovaly další v Lindavě, Velenicích a Pihelu. Tato produkce se vyrovnala proslulým norimberským a i benátským zrcadlům a s úspěchem se prodávala po celé Evropě a Turecku. Po roce 1724 začal Josef Palme v Práchni na Českolipsku zhotovovat skleněné lustry a již tři léta poté dodal pražský sklenář Bramberger čtyři dvanáctiramenné křišťálové lustry rakouské arcivévodkyni Marii Alžbětě do Bruselu a dvanáct lustrů královskému dvoru v Paříži. Ty byly mezi lety 1751- 1766 umístěny v zámcích Versailles, Marly a Choisy.

Sklo 19. století

V neklidné době napoleonských válek ztratilo české sklo své pozice na světových trzích, odkud je vytlačilo precizně broušené olovnaté sklo anglické. Výrobky z Britských ostrovů dokonale vyhovovaly empírovému požadavku, podle něhož se mělo sklo podobat diamantu. Až po roce 1820, s nástupem biedermeieru, jenž nalezl zálibu v barvách, se Čechy znovu staly, díky vynalézavosti a pružnosti řemeslníků a obchodníků, sklářskou velmocí. Doslova revoluci v evropském sklářství způsobil na počátku třicátých let 18. století novoborský sklářský podnikatel Friedrich Egermann vynálezem červené lazury, která dokázala nahradit tehdy velmi populární a drahé rubínové sklo. Egermann byl vyučeným malířem skla. Mezi lety 1809 až 1832 přišel s řadou novinek - vedle červené lazury to byly žlutá lazura, biskvitový smalt či sklo imitující polodrahokamy – tzv. lithyaliny. Z jeho odkazu těží české sklářství dodnes. České sklo první poloviny 19. století proslulo svou barevností a schopností kombinace barevných sklovin s křišťálem. V novosvětské sklárně se vrstvené sklo vyrábělo pod vedením správce Johanna Pohla již od roku 1828. Zpočátku se kombinovalo sklo křišťálové s červeným sklem (tzv. měděným rubínem), které je vhodné k broušení i rytí. V průběhu třicátých let 19. století se prosadilo též vrstvení čirého skla sklem modrým nebo zeleným, později i fialovými a bílým. Dvěma barevnými vrstvami se začalo sklo zdobit v roce 1836 ve sklárně Johanna Meyra v Adolfově u Vimperka.

Číše s uchem, 1841, Sklárna Antonínov nebo Jizerka, Foukané, broušené a zlatem malované uranové sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Mezi mistrné výzdobné sklářské techniky prvé poloviny 19. století patří zatavování porcelánových inkrustací (past). V Čechách se jí po francouzském a anglickém vzoru věnovala především sklárna hraběte Harracha v Novém Světě. Správce hutě Johann Pohl experimentoval se zatavováním past na přání hraběte Jana Harracha od roku 1821. Po roce 1823 se takto zdobené sklo již ve sklárně běžně vyrábělo. V průběhu druhé poloviny 19. století se v českém sklářství postupně prosazovaly druhé rokoko, neobaroko a neorensance, v poslední třetině století pak sklo ve stylu třetího rokoka. Patrná je rovněž inspirace antikou a orientem. Sklo se v 19. století s oblibou dekorovalo též rytinou. České sklo nabízí v tomto období téměř nejdokonalejší ukázky ryteckého řemesla vůbec. Velký vliv na vysokou řemeslnou kvalitu českého skla ve druhé polovině 19. století měly odborné instituce, které vznikaly po celé období a vytrvale se snažily i o jeho výtvarnou kultivaci. V prvé řadě se jedná o uměleckoprůmyslové školy, ve druhé pak muzea. Již v roce 1856 byla zřízena péčí místních podnikatelů a státu odborná sklářská škola v Kamenickém Šenově a čtrnáct let poté v nedalekém Novém Boru. Uměleckoprůmyslová muzea byla postupně ustavena v Brně a Liberci, obě roku 1873.

Sklo mezi lety 1895–1918

Triumfem secese, svébytného výtvarného stylu spojujícího odkaz umění Dálného východu a módního kultu přírody, byla pařížská Světová výstava v roce 1900. Pro secesní sklo je typický především příklon k barevným sklovinám, přičemž čiré sklo se uplatnilo zejména v přetrvávající historizující produkci. Ta nabyla na významu po roce 1905, kdy secesní módní vlna opadla a zákazníci začali opět požadovat osvědčené neobarokní, neorokokové či neobiedermeierské vzory. K vysoké kvalitě českého skla na přelomu 19. a 20. století přispěla nejen tradiční řemeslná dovednost sklářů a technologická vynalézavost, ale i zdárně se rozvíjející spolupráce sklářských firem s profesionálními výtvarníky a odbornými sklářskými školami. Po roce 1910 se v českém sklářství zvýraznila role profesionálních designérů a odborných sklářských škol v Kamenickém Šenově a Novém Boru, které systematicky spolupracovaly s podniky, které jejich návrhy uváděly do výroby. Kamenickošenovská škola, kde vznikly roku 1909 elegantní bronzitové dekory, proslula kontakty s vídeňskou obchodní firmou J. & L. Lobmeyr a uměleckým sdružením Wiener Werkstätte. Škola v Novém Boru ve spojení s rafinerií Johann Oertel & Co., a později i dalšími firmami, uchvacovala návštěvníky sklářských výstav a veletrhů vrstveným probrušovaným sklem, které se mezi lety 1911–1913 stalo žádanou módní záležitostí.

Váza, 1900/1906, Sklo: firma J. Loetz Wwe. Klášterský Mlýn, návrh Fritz Hofstötter (1900), Kov: Odborná bižuterní škola, Jablonec nad Nisou (1906), Foukané, irizované a malované sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Váza s poklopem, 1932, Návrh Josef Drahoňovský, rytec Bohumil Vele, Foukané, broušené a ryté sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Ryby ze souboru Akvarium, 1934, návrh Jaroslav Brychta, provedení Odborná sklářská škola, ®elezný Brod, Foukané a tažené sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Gabriel Urbánek

Československé sklo 1918–1948

V roce 1918 vznikl samostatný československý stát, sklářství však nadále zůstalo zejména v rukou německých podnikatelů. První republika proto podporovala rozvoj sklářské výroby v jazykově českých oblastech. Vznikly například odborná sklářská škola a Pojizerský průmyslový a vývozní ústav v ®elezném Brodě či Sklářský ústav v H radci Králové. Sklu se věnovaly pražská Státní uměleckoprůmyslová škola, sdružení Artěl, Svaz československého díla a Krásná jizba Družstevní práce. Výtvarný vývoj neustrnul ani v německých oblastech Čech. V dekorativním skle meziválečného období převažovaly styly art deco, překypující barevnými kontrasty, a střídmý funkcionalismus. Přetrvávala však i obliba skla inspirovaného secesí a historismy. Historické události konce třicátých let sklářskou výrobu krutě postihly. Sklárny a rafinérie v pohraničí byly z velké části přeorientovány na válečnou výrobu. Přesto i v tomto krušném období vznikaly umělecky hodnotné práce. Jedním ze středisek této produkce zůstal ®elezný Brod. Po skončení druhé světové války v roce 1945 došlo ve sklářství k dalším zásadním změnám. Majetek německých firem byl vyvlastněn, vznikly národní správy a začal proces znárodňování, dovršený po komunistickém převratu v roce 1948.

Československé sklo 1948–1989

Po roce 1948 byl sklářský průmysl soustředěn do několika výrobních komplexů vlastněných státem a zahraniční obchod byl sdružen pod firmu Skloexport. Již v průběhu padesátých let se začala v praxi uplatňovat představa moderního českého skla, jejímiž nositeli byli zejména pedagogové a absolventi pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové a odborných sklářských škol. Společné úsilí sklářů, technologů a výtvarníků završily úspěšné prezentace na XI. a XII. trienále užitého umění v Miláně (1957, 1960) a světových výstavách EXPO v Bruselu ´58, Montrealu ´67 a Ósace ´70.

Váza, 1953, Firma Umělecké sklo, Nový Bor, Návrh Ludvika Smrčková, provedení Adolf Matura, Foukané, vrstvené a ryté sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Bruselská výstava EXPO představila roku 1958 české sklo světu v podobě, která jej ohromila. Mottem této světové výstavy byla myšlenka „Bilance světa pro svět lidštější“. Československý pavilón představoval „jeden den v Československu“. Pozornost si zde sice získal také projekt Laterna magika, ale největším počtem medailí a ocenění se po výstavě pyšnilo sklo. Přestože československá sklářská expozice byla postavena především na unikátních a autorských dílech, neztratil se zde ani design. České průmyslově vyráběné sklo se úspěšně prosazovalo na zahraničních trzích a výstavách až do sedmdesátých let. Na stoly domácích spotřebitelů se však esteticky hodnotné sklo dostávalo z různých příčin spíše sporadicky. Hvězda českého ateliérového skla zatím stoupala. Výsledky své práce výtvarníci porovnávali v inspirativním prostředí sympozií. První z nich proběhlo v roce 1970 ve Škrdlovicích a v roce 1982 začíná historie Mezinárodních sklářských sympozií v Novém Boru (IGS), která pokračuje dodnes.

Ateliérové sklo a design

Profesionální výtvarníci začali s evropskými i českými sklářskými firmami spolupracovat již ve 2. polovině 19. století. Po roce 1918 se v srdci Evropy setkáváme i s jedinečnými autorskými díly. Vůdčí osobností tohoto přístupu ke sklářské tvorbě se stal Josef Drahoňovský. Zcela nový rozměr pak vnesl nejen do české, ale i světové sklářské výroby přelom padesátých a šedesátých let 20. století. Tehdy se zrodila volná ateliérová sklářská tvorba jako logické vyústění autorského přístupu ke sklu s ambicí stát se individuální uměleckou disciplínou. Za průkopníky ateliérového skla lze bezesporu považovat výtvarníky Stanislava Libenského, Jaroslavu Brychtovou, René Roubíčka, Vladimíra Kopeckého, Václava Ciglera a další. Tradičně vysokou úroveň si udržuje i český sklářský design. Výraznou měrou k rozvoji českého ateliérového skla a designu přispívá střední a vysoké odborné sklářské školství, které ve své provázanosti a celistvosti nemá na světě obdoby.

Modré oko pyramidy, 1993, Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová, Tavené a broušené sklo, Sbírka MSB v Jablonci nad Nisou, Foto Tomáš Hilger

Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

je jediné muzeum v České republice specializované na sklo a bižuterii. Od roku 2003 je jeho zřizovatelem díky výjimečnosti sbírkového fondu Ministerstvo kultury České republiky. Nabízí moderní expozice historického i současného skla a bižuterie. Zatímco expozice skla, časově pokrývající období sedmi století, je největší výstavní přehlídkou tohoto sortimentu v zemi, expozice bižuterie je nejobsáhlejší i ve světovém kontextu. Návštěvníkům je k dispozici audioprůvodce v pěti jazycích. Muzeum pořádá tématické výstavy doprovázené vícejazyčnými odbornými publikacemi a spolupracuje s firmami, osobnostmi, odbornými a zájmovými společnostmi v České republice i zahraničí. (www.msb-jablonec.cz)

Sklář a keramik

je odborný časopis pro průmysl skla, keramiky a bižuterie a tradiční tištěné médium, které pravidelně přináší aktuální a zajímavé informace o dění v oboru doma i v zahraničí. Vychází péčí České sklářské společnosti 6x ročně jako dvouměsíčník o rozsahu nejméně 52 stran. Určený je technickým profesím, institucím, firmám, knihovnám, školám, obchodníkům, výtvarníkům, designérům, historikům, archeologům, sběratelům i laickým zájemcům o sklo a keramiku. Prestižními partnery časopisu jsou Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR a Slovenská sklárska spoločnosť. Pro svou odbornost je zařazen do seznamu neimpaktovaných recenzovaných časopisů. (www.czech-glass-society.cz)

Autor je hlavním kurátorem Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a šéfredaktorem časopisu Sklář a keramik.

Související informace od silisu:

http://www.artkeramika.cz/clanek-1440-keramicky-casopis.html
Je zveřejněno se souhlasem vydavatele Sillikátového svazu.http://www.silis.cz/cz/uvod/




Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod