Vytvářecí techniky keramiky

Vytvářecí techniky

Karel Žíla

Pomineme-li modelování, je nejstarším způsobem práce s keramickou hmotou „vytváření z volné ruky na hrnčířském kruhu". Tak správně zní název vytvářecí techniky známé obecně jako točení na hrnčířském kruhu.

Když si uvědomíme, že tento způsob vytváření používá lidstvo bez větších změn bezmála 5 tisíciletí, jedná se vskutku o výjimečný fenomén. Popisovat postup vytáčení nebo jeho jednotlivé hmaty postrádá vzhledem k nezbytnosti praktického předvedení jakýkoliv smysl. Navíc nelze předpokládat, že by se kdokoliv dokázal pomocí sebelepší příručky naučit byť jen základům vytáčení. Takový popis by v nejlepším případě vedl k velmi mlhavé představě o tom, jak postupovat.

Co ovšem není bez zajímavosti, je vývoj onoho výrobního prostředku, tedy „hrnčířského kruhu". Předchůdcem kruhu je otočná kruhová deska, značně usnadňující vytváření modelováním. Dobu jejího vzniku není možné určit, neboť se používala již v dobách,z nichž nejsou žádné záznamy. I vznik samotného hrnčířského kruhu je jak z hlediska datování, tak z hlediska místa velmi problematický. První 'vyobrazení práce na hrnčířském kruhu pocházejí zhruba ze 3. tisíciletí př.n.l. Objevují se v obou nejstarších civilizacích, tj. v Egyptě a Mezopotámii. Zjistit však spolehlivě prvenství jedné z nich je zřejmě nemožné. Záznamy z nejstarších dob jsou velmi vzácné a přesnější datování rozporuplné. Vzhledem k doloženým důkazům o obchodních i kulturních stycích mezi oběma civilizacemi by pak znalost používání hrnčířského kruhu přešla z jedné na druhou zřejmě se zpožděním nejvýše desetiletí. To je z hlediska tak vzdálené historie úsek téměř nezachytitelný. Musíme se tedy spokojit s konstatováním, že vynález hrnčířského kruhu náleží s největší pravděpodobností nejstarším civilizacím v oblasti Blízkého Východu a Egypta. Odtud se znalost práce na něm rozšířila do Číny a dále. Na Dálném Východě používali hrnčířský kruh zhruba od 2. tisíciletí př.n.l. V té době byl už tento výrobní prostředek znám zřejmě v celém Středomoří. Prvním zdrojem pohonu byl zpočátku patrně hrnčířův pomocník, který pomocí řemenice roztáčel spodní část kruhu, tzv. setrvačník. Určit období, kdy došlo k oné zásadní změně, že hrnčíř sám obstarával pohyb kruhu, se nám už sotva podaří zjistit. Jisté je, že tímto způsobem došlo ke značnému urychlení práce a tím i ke zvýšení produkce, na druhé straně však k jejímu zkvalitnění nedošlo. Dobře patrné je to u keramiky egyptské, kdy v období Staré říše mizí tvary a vzory vytvářené v starších dobách. Sortiment je podstatně chudší, stejně jako dekorování a vyhlazování povrchu. K opětnému návratu na dřívější úroveň uměleckého řemesla dochází mnohem později, spíše až v dobách Nové říše. Tento příklad názorně ukazuje, jak obtížná byla cesta k dokonalému zvládnutí práce na hrnčířském kruhu. Pro podobné příklady však nemusíme chodit tak daleko. Stačí se podívat do naší historie. Na českém území se hrnčířský kruh objevil zásluhou Keltů už v 5. století, možná i dříve. Keltové se s ním seznámili během svých výbojů na jih, k Římu. Díky nim tak techniku vytáčení používali již hrnčíři na Velké Moravě. S jejím zánikem pak tento způsob vytváření na pár století mizí. Opětovné používání vytáčení z volné ruky se v českých zemích rozšiřuje až od 11. století. Ač by se mohlo zdát, že rozdíly v konstrukci hrnčířského kruhu a způsobu práce na něm mohou být pouze nepatrné, existuje jeden výrazně odlišný typ kruhu. Jedná se o tzv. _indický kruh". Od ostatních typů se liší absencí setrvačníku a způsobem pohonu. Běžný kruh, známý i široké veřejnosti, je stavěn tak, aby hrnčíř co nejlépe roztáčel kruh šikovnými kopy do setrvačníku (odtud i název kopací kruh neboli kopačák). Indický kruh, mimochodem dodnes používaný, je masivní kruhová deska ukotvená pouze na středu. Na kraji horní strany je malý otvor, do něhož se nasadí hrot tyče. Pomocí ní se celá deska roztočí. Hrnčíř sedí v tureckém sedu zhruba na úrovni kruhu v poměrně velkém předklonu, aby dosáhl na střed kruhu. Poněvadž indický kruh vyniká značnou setrvačností, je hrnčíř schopen vytočit menší kusy na jedno roztočení. Poloha těla při vytáčení je ovšem výrazně namáhavější než u běžného kruhu.

(indický kruh...)

I mezi tradičními typy kruhů lze najít zvláštnosti. Jednou z nich je hrnčířský kruh s poněkud zešikmenou sedačkou, na které sedí hrnčíř mírně napravo od osy kruhu. To mu umožňuje při zapření o levou nohu využít plné síly pravé nohy pro pohon kruhu. Na druhé straně však hrnčíř sedí mírně zkroucen na levou stranu, což je při delší práci za kruhem nezvykle namáhavé.

Tento typ kruhu je používán dodnes např. ve Španělsku.

Je samozřejmé, že s technickým vývojem docházelo ke snahám nahradit přece jen nepohodlný pohon - kopání - účinnější metodou. Ještě před nástupem elektřiny do průmyslu se objevila jedna poměrně absurdní metoda jak roztočit hrnčířský kruh. Ti, kdo pamatují staré šicí stroje, už zřejmě chápou, na jakém základě tento systém pracoval. Systém vzniklý nejspíše ve francouzském městě St. Yves, pracoval na následujícím principu: Hřídel kruhu byla ve spodní části vyhnutá mimo osu a spojena se šlapadlem ukotveným pohyblivě na rámu kruhu. Každý „točíř" si jistě dovede představit, že toto šlapání muselo způsobovat daleko problematičtější přenos pohybu na ostatní části těla než klasické kopání používané až do dnešní doby.

(kruh ze Sant Ives )

Elektřina opravdu výrazně usnadnila hrnčířům 'jejich práci. Obzvláště kruhy s plynulou regulací otáček, řízené jednoduchou elektronikou, jsou opravdu vynikající výrobní zařízení. Nejenže umožňují plně se soustředit na samotné vytváření, ale navíc se od běžných kruhů liší i tím, že jejich chod není zatížen žádnými vibracemi při přenosu točivého momentu na setrvačník a je velmi tichý. Tento faktor, i když působí zdánlivě nevýznamně, je velmi důležitý. Námaha z práce, při které působí monotónní hluk, je výraznější a časem se pochopitelně projevuje víc a víc.

Že i přes tento znatelný pokrok se stále používají kruhy kopací, není až tak nepochopitelné, jak by se mohlo na první pohled zdát. První příčinou této skutečnosti jsou naštěstí přetrvávající tradice v některých částech světa. To také umožňuje hrnčířům nepracovat pod tlakem ekonomických vlivů a práci na kopacím kruhu si tak „vychutnat". Druhou příčinou jsou výrobní postupy. Některé kusy větších rozměrů už téměř nelze vytáčet. Jsou tedy vytvářeny vlastně „točeným modelováním", kdy točíř postupně nadtáčí vrstvu po vrstvě, aniž by musel namáhavě pracovat s mnohakilogramovou masou hmoty. Pro točíře, který tak vždy nalepí na horní okraj po celém obvodu váleček hlíny a posléze ho už klasicky vytočí do požadovaného tvaru, je mnohem praktičtější takovéto časté změny rychlosti a směru regulovat postaru, pomocí nohou či rukou. V některých částech světa (Indie) je používání lidského pohonu rovněž dáno tím, že odlehlejší území nejsou dodnes elektrifikována.

Točení na hrnčířském kruhu působí na nezasvěcené nesmírně jednoduše a přirozeně. Materiál se pod rukama točíře rychle mění na požadovaný tvar. Skutečností je však pravý opak. Než vyzraje skutečný točíř, dá to obvykle několik let práce a zdokonalování. Skutečný mistr se pozná až v momentu, kdy je bez problémů schopen vytočit jakýkoliv tvar v požadovaném rozměru (pochopitelně vyjma extrémů). Navíc zachování praktičnosti výrobku při dané estetické úrovni není ani zdaleka častým jevem. Práce na hrnčířském kruhu vyžaduje vskutku značnou dávku trpělivosti. Jde o typický příklad „běhu na dlouhou trať". Poněkud nepřirozená poloha točíře dále značně namáhá zejména záda a časem může způsobovat obtíže. Z těchto mnoha důvodů bychom si tedy měli nositelů tradic poctivého řemesla vážit. ■

http://www.karelzila.cz/

http://www.artkeramika.cz/hrncirske-kruhy





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Kroupa Premysl
05. 04. 2018 21:46:35

z tehle stranky to asi nepujde primo. Adresu je mozno zkopirovat a pod ggolem najit. to se obvykle podari.
Zdravim Kroupa.

Jana Nessa
17. 05. 2018 16:15:22

Ano, ctrl+c a ctrl+v je splehlivá metoda.
a ještě jednou ANO - při popisu "absurdní metody" jsem okamžitě viděla Simona Leach a jeho "garáž". Nedávno ten kruh prodával, protože mu kamarád vyrobil nový. Krásná práce!

ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod