Vypečené keramické cihly po domácku

Obec Zbýšov u Brna se nachází na dolním konci tzv. Boskovické brázdy, což pokud vím je geologický název. Máme tady kromě černého uhlí s otisky pravěkých rostlin, také řadu dalších zajímavých hornin.

Na místě, kde se nachází naše hrnčírna, je spouta velmi čistého cihlářského jílu, který se po přecezení dá rovnou použít k vytáčení červenicových nádob (earthenware). Tato vrstva údajně vznikla spraší, tzn. za sucha si sedla na zem, případně byla splavena z polí.

V hloubce asi pěti metrů lze narazit na zelený velmi plastický jíl (až 60 % plastických částic). Je to opět spraš, která ale dosedla na hladinu třetihorního moře, kde se nějaký ten milionek let ukládala, abychom s ní dnes mohli dělat zajímavé experimenty.

Čistá se k vytáčení použít nedá, má tak malý podíl neplastických částic že výpalem praská. Je však vhodná jako přídavek do jiné hmoty, které se naopak plasticity nedostává.

Oba zmíněné jíly lze úspěšně použít jako šlemovou glazuru, nebo popelovo šlemovou glazuru. Proto když jsem se chystal kopat základy pod garáž, bylo mi líto tu pěknou cihlářskou hlínu jen tak vyhodit. A tak se zrodil nápad, zkusit ručně vyrobit pár cihel a pokusit se to vypálit. Byla to pro mě těžko přijatelná představa, vypálit cca 8 cm tustý střep, navíc, samozřejmě dřevem, ale měla to být zároveň příprava na pálení nadměrných nadtáčených nádob, na které jsem se chystal později v létě. Říkal jsem si, když bez nehody vypálíš tohle, tak pak už všechno.

-Matně jsem si pamatoval postup, který jsem viděl v televizi ještě v dobách, kdy jsem se na ni díval. Šlo o dokument odněkud z Jemenu, kde je hliněná nepálená architektura hojná i dnes a vznikají tam naprosto neuvěřitelné stavby. Už jen našlapat tu hmotu je fuška.... což o to šlápnout, prosím, ale vytáhnout tu nohu ven je těžší.

-Vyrobil jsem si tři dřevěné formy.

-Do nich jsem hlínu poměrně energicky vhazoval .

-Dokud nebyla o něco plnější než bylo třeba.

-Pak jsem formu zarovnával dřevěným hranolkem.

-Čímž byla zajištěna i povrchová úprava cihly.

-Do akce se polodobrovolně zapojili i ostří hoši z místího gangu the kšilt

-Je třeba říci, že práce je to natolik těžká, že jednotlivec nemá vůbec šanci. Pracovali jsme minimálně tři a to po dobu tří dnů, než se nám podařilo vyrobit necelých čtyři sta cihel, potřebných k jakš- takš naplnění pece.

-Nestřídali jsme se v jednotlivých pracech, přišlo nám efektivnější, každý se specializovat na určitou část procesu.

-Z forem vyklopené cihly jsme po vzoru jemenců sušili na ostrém slunci, pomáhaly nám v tom i rozpálené betonové plochy, na kterých jsme opravdu hodně mokré cihly odsoušeli.

-Postupným obracením získávaly svoji finální podobu a byly tak chráněny proti praskání.

-Místy to byl docela hezký pohled.

-Když se začne ráno, do oběda se něco vyrobí, odpoledne obrací a večer se cihly dají normálně vzít do ruky a naložit do pece, kde jsem je nechal v klidu dosušit asi měsíc.

-Část cihel jsme orazítkovali značkou a letopočtem. Znám pár lidí, kteří cihly sbírají a cihla neznačená je pro ně bezcenná.

-Výpal trval cca 24 hodin na teplotu 950°c. Do 250°c jsme šli po 20-30°c/hod, pak už po zhruba padesáti za hodinu. Dřeva si to vzalo jako vysoký výpal, protože té hmoty k vyhřátí tam bylo požehnaně.

-Pokus se zdařil a toto je výsledek.

-Nechal jsem je zmoknout, zmrznout a pořád se drží! Občas některou roztrhla vápenná pecka, tzv. cicvár. Domnívám se, že tajemství starých cihel, které si zedníci nemohou vynachválit, spočívá v zamísení písku do hmoty. Dnešní cihly jsou z příliš čistého jílu, a proto se tak rozsejpají. Takže i my jsme do jílu zašlapávali určité množství běžného stavebního písku. Pokud máte přemíru volného času a energie, je toto jeden ze způsobů, jak se elegantně ventilovat.

Pokustón, Petr Jurníček. http://www.hrncirna.cz





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod