Vady keramických glazur - nežádoucí zabarvení

Karel ®íla

Vady glazur jsou obecně obtížně odstranitelné, neboť mohou být kombinací mnoha příčin. U nežádoucího zabarvení je to pak téměř pravidlem. Nejméně závažné bývají nejednotné odstíny.

Pokud pálíme v jiné než elektrické peci, je prakticky nemožné dodržet všude v ohni stejného tónu barvy. Popravdě řečeno by to také byl naprostý nesmysl. Používáme-li k výpalu otevřený oheň, je jeho podpis na povrchu naopak žádoucí a dodává zboží rozhodně vyšší estetický standard. V elektrických pecích pak může být příčinou příliš malá vzdálenost výrobku od topné spirály.

Silnější sálání tepla a rovněž částečky kovu odpařující se ze spirál dokáží výrazně pozměnit odstín glazury byť pouze lokálně. U větších pecí pak mohou hrát svou roli i výškové rozdíly v peci.

Obzvláště u starších vyzdívek lze pozorovat často velmi patrné rozdíly. Sice jako vedlejší vlivy, ale o to záludnější můžeme jmenovat různé nečistoty povrchu, nestejnoměrný nános glazury, nebo nedostatečně rozmíchaná glazura. Samozřejmě výrazným činitelem změn je teplota a atmosféra v peci.

Zatímco s teplotou bychom problémy mít neměli, u atmosféry se jim nevyhneme téměř nikdy. Řízení atmosféry v pecích plynových je sice s jistou dávkou zkušeností vcelku jednoduché, ale dokonale jednotné prostředí je spíše utopií. U výpalu dřevem pak na nějaké řízení atmosféry raději zapomeňme. Budeme spíše rádi pokud alespoň dokážeme dosáhnout zhruba redukční nebo oxidační atmosféry, přičemž udržíme stoupající teplotu.

Komplikované jsou různé skvrny. U drobnějších skvrn v celé ploše můžeme usuzovat na nečistoty přímo ve střepu, ale mohou pocházet i z glazury pokud nebyla řádně uskladněna. Tyto drobnější skvrny či tečky mají nejčastěji na svědomí železité sloučeniny. U větších skvrn se nám situace s identifikací původu vady komplikuje. Snad spolehlivě bychom ještě mohli určit větší zažloutlé skvrny způsobené ukládáním uhlíku v glazuře. Ty jsou neklamnou známkou nezdravě silné redukce.

Neměli bychom zapomínat na to, že většina pigmentů se za vysokých teplot uvolňuje v malé míře z glazur. To může mít v některých vzácných případech za následek jemné „napaření“ barvy z jednoho výrobku na ty bezprostředně sousední. Stává se to, nebo lépe řečeno je to pozorovatelné, pokud těsně sousedící výrobky jsou výrazně barevně kontrastní, např. Tmavě modrá – bílá, tmavě zelená – bílá apod. Jak vyplývá z výše uvedeného textu, nejúčinnější ochranou proti nežádoucímu zabarvení je technologická disciplína.

V první řadě dodržovat čistotu pracoviště, dobře skladovat suroviny v uzavřených neprodyšných obalech a nepřimíchat ty, které nemáme vyzkoušené, nebo o jejich čistotě nejsme přesvědčeni.

Dále pečlivě promíchat před glazováním, hlavně delší dobu nepoužívané glazury. A ještě lépe takové pro jistotu přecedit přes jemné síto.

Dále klást výrobky stejné barvy nejlépe do stejné úrovně v peci a dodržet nezbytnou distanc od topného zdroje. Alespoň čas od času jemně přebrousit pláty do pece a natřít k tomu určeným nátěrem. (směs kaolinu a kysličníku hlinitého).

Na závěr možná trochu z učebnice estetiky. Keramika je rozhodně přírodní zemitý materiál a jako takový by měl vždy opticky působit.

Skvrnky a rozdíly v zabarvení pak k takovému zboží neodmyslitelně patří, obzvláště podílí-li se na výpalu otevřený oheň.

Pokud vám to přesto připadá jako chyba, přejděte raději k výrobě plastů.http://karelzila.webnode.cz/




Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod