Úvaha o tvorbě.

Text : Tonda Bureš, MUDr. : Já např. o sobě si ještě netroufán tvrdit, že jsem Keramik. A asi chápu rozladění případně nezájem o tzv. amatérskou tvorbu ze strany vystudovaných a keramickou tvorbou se živících profesionálů. Možná nás podezírají, že jim ubíráme prostor pro Jejich realizace nebo, že se chceme rychle a bez námahy zahnízdit v Jejich oboru, který oni tak pracně vystudovali, nevím.

Přiznám se, že moje osobní zkušenosti jsou naštěstí trochu jiné, neboť určitě 3 (slovy tři) profesionální Keramici, vynikající točíři, mě přijímali vlídně, shovívavě a snažili se mi, z toho co umějí, předat co jen šlo.Samozřejmě jsem ale také musel studovat dostupnou literaturu a točením se prokousávat sám a sám, aniž bych chtěl něco tzv. ošulit. To ani dost dobře nejde, neboť na výsledku se to okamžitě pozná. Poctivý přístup ke studiu keramiky je základem.

Myslím, že tady, na tomto poli lidské činnosti, je důležité, aby se rozlišovalo, co je laciná, kýčovitá tvorba a co je opravdu keramické výtvarné umění.Je třeba vychovávat jak pracovníky s hlínou, tak příjemce jejich výtvorů. A pak možná ani nějaké dělítko na ty, kdo jsou profesionály a kdo amatéry nebude zapotřebí. I amatér, který svoji tvorbu myslí vskutku vážně, se snaží neprodukovat kýče a laciné hrnky tvořené pomocí licí hmoty do formy.

Je to také otázka výtvarného talentu. Člověk, který ho v sobě má, takové nadání většinou neutají a to, dříve nebo později, vyplyne na povrch. A pak je to, jako když se zvednou stavidla hráze rybníka. Ale vážně, kdo s sobě má zodpovědnost, ten se neuchýlí k laciným trikům.

Není nad to, když si jeden zcela sám připraví vlastní hliněnou hmotu na točení na kruhu (byť na nižší výpal) nebo když si připraví vlastní glazuru. Takovými zkušenostmi se dotyčný dostává víc a víc pod povrch běžných znalostí, do hloubky oboru. Důležité je výsledné dílo. Pak můžou hodnotit kvalitu odborníci nebo širší veřejnost, i když všechno prověří hlavně čas. Zrýt zahradu nebo kopat krumpáčem základy kanalizace je taky práce s hlínou, i když ne tak radostná. Proto je třeba, aby té hlíně taky někdo dával jiný, filozoficko výtvarný rozměr. Cihlovina, kamenina či porcelán, stále je to hlína, avšak při troše výtvarné fantazie nám nabízí nepřeberné množství možností, jak ji zpracovat. V tomto sporu nelze vynést jednoznačný soud, neboť každá protistrana bude mít svůj náhled na věc. Ale ať tedy hovoří výsledky.
Zkusil jsem novou živcovou glazuru, kterou jsem připravil již podle pravidel, tzn. pečlivě odvážil, smíchal s vodou, přecedil přes jemné 100 oké síto a toto jsou výsledky. Ta glazura je deklarována jako lehce namodralý Celadon na T 1260-1280 st. C, váhové poměry mi více než vyhovovaly - živec 40, pazourek (já dal křemen) 30, křída 20, kaolin 10, mastek 5, Fe2O3 1 a vypáleno na 1280 st. C v mé elektr. peci. V místech, kde se glazura překrývala, to sice jemně zkrakelovalo, ale jinak mě výsledek docela příjemně překvapil. dr.bures@pnsp.cz




Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod