Starověká keramika a Čína

Čínská keramika ve starověku

Karel Žíla

http://www.karelzila.cz/

I přes nepopiratelnou historickou dominanci čínského keramického umění ve světě si musíme otevřeně přiznat, že o ní mnoho povědomí nemáme. Ani tento článek si neklade nárok na postihnutí celé problematiky. Je to jen takový výlet či náhled…..

Zatím nejstarší nálezy náleží neolitickým kulturám (7. — 9. tis. př.n.l.) z provincií Che-nan, Che-pej, Šan- si a Šen-si, tedy oblastí od Pekingu na jih. Jde podle všeho rovněž o oblasti s nejstarším osídlením, tedy kulturou. V té době byly výrobky pouze modelovány (hrnčířský kruh se do Číny dostal zřejmě v polovině 3. tis. př.n.l.) a zdobeny pouze rytým nebo vytlačovaným dekorem. Ručně malované zboží je vzácností. Samozřejmě bylo páleno na nízké teploty.

Od 5. tisíciletí se v údolí řek na severozápadě Číny začíná vyrábět keramika pomocí pomalu se otáčejícího kruhu. To pomáhá zlepšovat pravidelnost tvaru a rovněž má za následek pravidelnější sílu stěny. Nejznámější je kultura Jang-šao, jejíž keramika vyniká jemným materiálem okrové až červené barvy zdobené barevnou dekorací, nejčastěji černé barvy. S nástupem používání hrnčířského kruhu dochází na rozdíl od jiných regionů k výraznému posunu v kvalitě zboží.

(Například v Egyptě mělo hromadné používání hrnčířského kruhu za následek spíše jen zvýšení počtu vyráběných kusů a jejich uniformitu). K takovým patří kultura Lung-šan, jejíž černá keramika je na tehdejší dobu velmi kultivovaná, skvěle řemeslně zpracovaná s pevným, avšak velmi tenkým střepem. Vedle toho se objevují ukázky „bílé keramiky" náležící kultuře Jang-šao. Jsou důkazem počátku používání kaolinu. Testy z nalezišt' San-tung pocházející zhruba z konce 2. tis. př.n.l. dokládají, že vypalovací teploty se už pohybovaly okolo 1 200° C (prokazatelně dyn. Sang). Postupný vývoj už tak pomalu směřoval k porcelánu — pýše čínského keramického umění. Zhruba od 7. století př.n.l. se setkáváme s tzv. „protoporcelánem", tedy předchůdcem klasického bílého porcelánu. Nutno zde podotknout, že Číňané takto porcelán nerozlišují.

Jde tedy o čistě evropský termín. Protoporcelán je narozdíl od klasického porcelánu neprůsvitný a díky ještě ne úplně dokonale zvládnutému pálení zabarven do bledě zelené nebo žluté. Povrchy protoporcelánového zboží byly již vesměs oglazovány. Nešlo však o glazuru v pravém slova smyslu, ale o tzv. popelový nálet. Znamená to, že během pálení, které trvalo několik dní, se popel postupně vrstvil na výrobku v peci. Alkalické složky (taviva) obsažené v popelu naleptávaly povrch výrobku, čímž vznikla nesmírně trvanlivá sklovitá vrstva. Ta sice nebyla rovnoměrná, ale rozhodně neubírala produktům nic na kráse, spíše naopak. S mírnou nadsázkou lze říci, že tím se začal vývoj známých seladonových glazur. Ty ovšem vynikly až na klasickém bílém porcelánovém střepu vyráběném za dyn.Tchang (618-907). V pálení na vysoké teploty měla Čína před Evropou náskok bezmála dvě tisíciletí! To neznamená, že produkce póroviny byla v pozadí. Musíme si uvědomit, že kamenina a porcelán je sice mnohem kvalitnější, bohužel technologicky mnohem náročnější a byla tedy, paradoxně podobně jako dnes, výsadou jen některých dílen. Mnohdy byly pod přímým císařským dohledem. Jak daleko dospěli čínští hrnčíři ve zvládnutí výroby póroviny, můžeme vidět na příkladu známé „terakotové armády". Nařídil ji vytvořit první císař, kterému se podařilo sjednotit všechna tehdejší království — Cchin S'-chuang-ti, zakladatel dyn. Čchin. Na celém tomto gigantickém díle je pozoruhodné zejména to, kolika odborníky v daném oboru panovník disponoval. Vytvořit terakotovou sochu v životní velikosti a úspěšně ji vypálit by byl problém pro drtivou většinu keramiků i dnes, přestože teoreticky používáme daleko pokročilejší technologie a zařízení. Při počtu téměř osmi tisíc figur, které byly dosud odhaleny, se nabízí srovnání díla snad jen s egyptskými pyramidami s tou výjimkou, že tady bylo potřeba více vysoce kvalifikovaných řemeslníků. Během vlády dyn. Západní Ťin (265 — 316) se do Číny dostala z blízkého východu po hedvábné stezce technologie olovnatých glazur. Tedy paradoxně opačně méně kvalitní technologie přišla po dalece kvalitnějších živcových, šlemových a popelových glazurách. Olovnaté glazury se velmi rozšířily za dyn. Tchang (618 —907). Používala se kombinace tří barev — žluté, zelené a modré, ponejvíce na figurální tvorbě. Naopak na užitém zboží se spíše objevuje jednobarevný povrch. Jistou výjimku tvoří zoomorfní nádoby. Obliba pohřebních sošek za dyn. Tchang se rozšířila natolik, že císař byl nucen vydat dekret omezující počet a druh tak, aby odpovídal společenskému postavení zemřelého. Tyto sošky, podobně jako už zmiňovaná terakotová armáda, měly sloužit zemřelému na onom světě. Na těchto soškách tak můžeme vidět nejenom ukázky různých způsobů odívání, účesů, líčení, výstroje koní, ale i vývoje myšlení. Od vysloveně dobyvačného prvního císaře disponujícího obrovskou armádou, po rozhodně mírumilovnější vládce dyn. Suej (581 — 618) a Thang (618 — 907). Ti se podle pohřební výbavy mnohem více soustředily na kulturu, zábavu a jiné životní radosti.





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod