Silvestrovský výpal 2015 - keltské malované vázy

Silvestrovský výpal 2015 - keltské malované vázy

Autor: Petr Toms

Již podeváté se sešli členové volného sdružení Archeopyromania k tradičnímu silvestrovskému výpalu. Tyto akce obvykle pořádáme v Archeoparku Všestary a nejinak tomu bylo i letos. Pro naše výpaly většinou volíme určité téma. Jeho výběr bývá závislý především na náplni výzkumných projektů Katedry archeologie FF UHK. Tentokrát byl v plánu výpal jemné malované keramiky z doby těsně před začátkem letopočtu.

Několik týdnů před koncem roku se rozproudila diskuze o tvarech, hmotách, způsobu vytváření, površích a dekoracích, jejíž výsledkem je zjednodušená technická dokumentace. Zjednodušená je proto, že v tomto případě nevzniká zcela přesná replika nějaké konkrétní nádoby. Dokumentace tvoří podklad pro výzkum často jen jednoho kroku z celého technologického řetězce. Jen v případě pozitivních výsledků postupujeme pár nádob dále zákazníkovi. Některé výrobky však konají mnohem důležitější službu. Stávají se zdrojem cenných informací v rukách vědců z analytických laboratoří.

Cílem našeho snažení bylo ověřit barevnosti engob a hmot použitých na laténské malované vázy (obr.1).

Keramika tohoto typu vznikala v období LTC2 - LTD1 tj. 150-0 př.n.l. Podobné tenkostěnné nádoby vyráběli již specializovaní řemeslníci, což bylo ve středoevropských dějinách keramiky dosud nevídané. Domácká výroba však nezanikla, nýbrž existovala paralelně a dále doplňovala nejdůležitější způsob obživy - zemědělskou výrobu. Hrnčíři (pouze muži) ovládající práci na tzv. rychlém hrnčířském kruhu fungovali výhradně na oppidech a přímo podléhali tehdejším společenským elitám, pro něž bylo točené zboží velmi prestižní záležitostí. Donedávna je totiž získávali jen jako import z rozvinutějšího Středomoří.

Technika točení na tzv. rychlém hrnčířském kruhu je doložená již z doby kolem roku 3500 př, n l. ze sumerského města Ur. Na naše území se rychlý kruh dostává z jihu až v období výstavby velkých oppid. Archeologie předpokládá použití několika možných typů zařízení. Nejjednodušší je tzv. flying wheel (obr. 2a). Využívá se zde gyroskopického efektu, stejně jako u staré dětské hračky káči, joja, anebo dvoukolového vozítka Segaway. Práce na tomto kruhu vyžaduje využití specifické techniky upravené tak, aby nebyl setrvačník vychylován z osy. Roztáčel se pomocí tyče vsunuté do důlku v horní vodorovné ploše setrvačníku. Dodnes se podobná zařízení používají v Pákistánu a Indii. U nás je k vidění v hrnčířské dílně Archeoparku Všestary.

Další možné zařízení je tzv. šprušlák (obr. 2b). Rotuje kolem osy upevněné v zemi. Vychylování zde zabraňuje spodní radiální ložisko. Můžete jej často vidět na vyobrazení středověkých hrnčířů. Donedávna fungovaly v chorvatských, portugalských, ruských či francouzských dílnách.V současnosti ještě slouží v technologických tradicích východní Asie. U nás ho spatříte v archeoskanzenu Villa Nova v Uhřínově.

Uvažované jsou i varianty s otočnou osou (obr. 2c,d). Kruh ze setrvačníkem upevněným na spodní straně hřídele je znám jako kopací, neboli kopačák a v Česku jej vyrábí firma Lexa z Prahy. Ještě přednedávnem krétští hrnčíři pracovali na takových kruzích zahloubených v zemi. Obr. 3 ukazuje jeden z historických kopačáků z mé sbírky, instalovaný ještě v původní dílně v jižním Srbsku.

U nádob pro silvestrovský výpal nebyl předmětem zkoumání způsob vytváření, práci jsem si tedy usnadnil a točil na starém dobrém Svatošovi. Jako základní materiál pro replikaci malované oppidální keramiky celkem vyhovuje jednokomponentní červenice ze slovenských Pozdišovců. Na předpokládané teplotě 800°C lze počítat s celkovým smrštěním 8%. Pro dokonalejší mikrostrukturní shodu s originálem by se více hodila hmota, která neprošla mletím v kulovém mlýně. Ostatní technologie již reflektovaly zjištění archeologů. Keltští hrnčíři zhusta obtáčeli. Replikovaná váza nebyla výjimkou. Dno a podední bylo zhotoveno podle kresebné rekonstrukce.

Nejvíce nás však zajímal původní odstín červené železité engoby. Vlastnosti nástřepí jsme zkoumali na vzorníku (obr.4). Analýzy původních materiálů poukazují na nezanedbatelná množství železitých rud. Vytvořením referenční kolekce sledujeme chování železitých engob. Základ tvoří bílý kaolinitický jíl (spodní pruhy) s postupným přídavkem Fe2O3 po 5% (odshora dolu). Na hrdle byla nanesena hlína s přirozeným obsahem Fe2O3. Podhrdlí pokrývá koloidní engoba cihlové barvy z pozdišovské hlíny. Každý z pruhů je částečně vyleštěn. Rozdělením vázy na dvě části jsme získali informaci o atmosféře na dvou různých místech v peci. Originál má celkem tři barvy - základní hmota je cihlově oranžová, tu částečně kryje bílá a železitě červená engoba. Všech 12 zkušebních kusů je malováno čistou základní hlínou a toutéž s přídavkem 30% Fe2O3. Vhodný obsah oxidu železitého byl zvolen pouze odhadem. Vzorník z celou škálou vznikal souběžně s testovacím souborem váz.

Povrchy pravěké keramiky často rozrušuje eroze, nelze tedy vždy s jistotou popsat techniku nanášení engob na základě makroskopických znaků a mikroskopické analýzy nejsou k dispozici. Někteří keltologové se přiklánějí k použití štětce či houby. Naše silvestrovské vázy jsme dekorovali kukačkou. Výhoda této starodávné techniky spočívá v rychlém dosažení ostrých kontur a rovnoměrné vrstvy. Celé nádoby jsou leštěny na kruhu včetně podední a vnitřků hrdel. Obr.5 a 6 ukazují keramiku těsně před výpalem.

Na půdě všestarského archeoparku se mj. nachází areál se třemi laténskými zahloubenými pecemi. Výpal proběhl v nejmenší z nich. Jedná se o rekonstrukci velmi čerstvého nálezu dvouprostorové roštové pece z Vestce u Chrudimi (obr.7).

historická keramická pec

Všechny výpaly rutinně měříme čtyřmi drátěnými čidly napojenými na teploměry se záznamem hodnot. Zahloubené konstrukce vyžadují poměrně dlouhé vysušováni. Předehřev zatím ještě prázdné pece začal už dopoledne. Pozdižovská hmota je na pravěké poměry velmi jemný materiál. Zde se nevyplácí cokoliv uspěchat. Naloženo bylo ve tři, ale asi hodinu jsme nechali vsázku ohřát od naakumulovaných stěn a roštu. Zapálení tedy vyšlo na čtvrtou hodinu. Keltské roštové pece mají velkou plochu topeniště vůči objemu peciště, což propůjčuje celému zařízení značný výkon. Přikládání na nízkých teplotách proto vyžaduje zdrženlivost a „lehkou ruku“. Zdařilá konstrukce umožňuje pohodlné dosažení potřebných teplot a také přináší snadnou práci s atmosférou. Ve 21 hod. jsme na 850°C ukončili výpal. Chceme-li dosáhnout barevnosti originální keramiky je třeba oxidačně pálit a stejně tak i chladit (obr.8). Proto zůstala pec až do rána neuzavřená.

pohled do pálící keramické pece

Vzhledem k tomu že jsme měli možnost do útrob pece nahlédnout i během chlazení, po probuzení nepřišlo žádné velké překvapení. Hlavně nás zajímalo chování červené engoby, protože byla díky menšímu obsahu jílů za syrova trochu nestabilní. Výpal nástřepí na jednu stranu zpevnil, ale ukázalo se, že 30% „železa“ je zbytečně mnoho. Pro dosažení autentického odstínu stačí 20%. Otázkou pro geologa zůstává, zda se přirozeně vyskytují takové jíly v přírodě.

Letošní výpal nás opět přesvědčil, že malovaná keramika našich keltských předků za dvacet století ničím nezestárla a dík své čistotě a eleganci má co nabídnout i současnému člověku.

Popisovaný experiment by se mohl zdát při srovnání s běžným výzkumem banální, leč v úvodu jsem nezmínil ještě jeden cíl, jež ty výzkumné snadno zastíní. Jak lépe by mohl hrnčíř přivítat Nový rok, než v přátelském hovoru u rozpálené pece s lidmi podobných zájmů.

vázy před výpalem

Před nakládkou do keramické pece

Foto: Richard Thér

Kresby kruhů: Petr Toms

Text: Petr Toms





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Jiří Svačina
10. 01. 2016 11:25:28

Krásné čisté linie...bez popisu by mě ani nenapadlo že jsou to "volné repliky" hodně starých prací - takto to s hlínou uměli u nás už keltové.... Paráda ...... zdravím tvůrce a sdílím....

Petr Toms
10. 01. 2016 23:27:10

Ahoj Jirko,
spolupráce s archeology je pro mě důležitá z mnoha důvodů. Jedním z motivů je to, že mám možnost studovat práci našich praprapra kolegů. Při bližším pohledu, než umožní vitrína v muzeu, respektive když se pokouším co nejpřesněji vyrobit prehistorické kusy, se velmi zřetelně ukazuje kolika tehdy běžných dovedností již nejsme schopni. V bezprostředním porovnání mé dvacetileté praxe s mnohasetletými dovednostmi rozpuštěnými v mateřském mléce pravěkých tvůrců mám nezřídka nutkání odložit keramiku a věnovat se čemukoliv jinému. Dostavuje se intenzivní pocit nekonečných rozloh a nedosažitelných hlubin oceánu jménem Keramika, kde s každou překonanou vlnou objevuji jen další horizont. S ponořením o každý metr je více a více jasné, že nebudu mít v plicích nikdy dost kyslíku pro nalezení dna. Snad ta krása, snad blízkost čehosi nevýslovného mě však stále drží ve vodě.

Jiří Svačina
11. 01. 2016 09:15:33

...jen že vím , že vím jen málo.....www.mojebrno.jecool.net/inka--morava-keltove.html.....a k věci.....když se v keramické dílně na Jižní moravě našel sklad grafitu původem z Jižních čech, tak asi nemohl být problém získat Fe barvítko odněkud z prostoru dávné výroby kovů, namátkou třeba Rudic, Blanska, Rájce.....

Jiří Svačina
11. 01. 2016 09:18:22

odkaz ještě jednou, snad správně - www.mojebrno.jecool.net/inka--morava-keltove.html

Petr Toms
11. 01. 2016 10:45:44

O transportech grafitu pro výrobu keramiky na velké vzdálenosti se už ledacos ví. Odhaduji však, že výzkum zabývající se původem železitých složek v engobách prozatím nebyl zpracován. Nejsem však archeolog a mohlo mi něco dost snadno uniknout. Otázky, které by nás keramiky zajímaly se ne vždy kryjí s tím, co zajímá archeology.

V článku z Tvého odkazu jsem si všiml malé fotečky s keramikou. Je na ní urna z Moravského zemského muzea. Na tomto odkazu je replika téhož kusu: https://goo.gl/photos/uEMgGW4xdcv3Ek689
Možná bude potřeba dopsat do řádku dvojtečku za "https".

Jiří Svačina
11. 01. 2016 17:48:29

s dopsanou : to vidím...opět moc hezký kousek... a na té kuří nožce nevím jestli bych to / s technikou dnes /, dokázal vytočit .....

Petr Toms
11. 01. 2016 18:08:37

Nádoba má dno kousek nad nejužším místem a "kuří noha" je přitáčená dodatečně. Což práci na jednu stranu usnadní, ale pokud vezmeme v potaz tehdejší kruhy, byli to velmi dobří točíři. Podobnou řemeslnou úroveň na našem území lze najít snad až ve vrcholném středověku, či v renesanci. To je 1500 let dlouhý propad. Ostatně vysokou řemeslnou úroveň Keltů naznačil už Viktor, když zmiňoval jejich hornictví.

Tomáš Macek
09. 01. 2016 15:06:00

Pěkně prozářenej silvestr, děkuji za pěknou reportáž. Myslím, že geolog určitě promluví. :-) A brzy někde u pece....

Viktor
10. 01. 2016 23:45:14

Vážení přátelé, Petře,
vázy jsou opravdu úžasné, klobouk dolů!!!
Mistr se nezapře :-)
K těm jílům se železem: Samozřejmě v přírodě najdeme všechny přechody, od jílu bílého, přes sytě červený až po čisté železité oxidy. Stačí hledat.
Ale v případě keltů si myslím něco zcela jiného. To byli velcí těžaři. Jen tak zkraje mne napadá těžba zlata (samozřejmě :-), grafitu, švartny, surovin na bronz (tedy mědi a cínu; bronz uměli s prstem v nose) a hlavně na vysoké úrovni rozvinuté hornictví rud pro hutnictví železa, které by jim pozdější slované mohli jen tiše závidět.
Proto se domnívám že prostě měli k dispozici to barvítko jako my teď...a namíchali si červenou engobu dle svých potřeb.

Petr Toms
11. 01. 2016 00:06:43

Ahoj Viktore, bdělý noční tvore,
je nad míru pravděpodobné, že máš pravdu. Dostala se mi informace o analýzách popisující v engobách nějaké Fe rudy. Resp. o tom, že analýzy už kdosi dělal, ale víc nevím. Hlavně by mě zajímala ekonomika věci. Jak jsou četné lokality s jíly obsahujícími cca 20% jemně rozptýlených sloučenin Fe. Bylo by možné, aby jíly přirozeně obsahovaly Fe rudy zrovna vhodné pro tehdejší výrobu oceli?

… všechny příspěvky
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod