Pozitivní následky loňského kurzu glazur v Doupěti

Lubomír Kučera

Prakticky přesně po roce od absolvování kurzu glazur pro pec na dřevo v Doupěti, jsem se konečně rozhoupal a vypálil svou první pec. Tedy ne tu elektrickou ale tu na dřevo, kterou mám na zahradě seskládanou už od vánoc.

Pořád ale nějak měli jiné činnosti přednost a na zábavu nebyl čas. Až týden dovolené změnil situaci. Přežahlých střepů jsem měl dost, pár použitelných šlemovek také, zbývalo jen domíchat ještě nějaké glazury, naglazovat, nařezat pláty, sloupky, namíchat váding ...

Všechno jsem nějak zvládnul a pec ve středu třetího července naložil. Ve čtvrtek v osm následovalo slavnostní zapálení. Hlavně neucpat topeniště, opakoval jsem si dobrou radu od Mirky.

Ze začátku šlo všechno dobře, oheň hořel jak mněl a 11.15 padla žároměrka na 960° a já začal redukovat. Ve dvanáct jsem redukci skončil a začaly problémy.

Došlo přesně k tomu, čeho jsem se chtěl vyvarovat – ucpal jsem to.

Topeniště plné uhlíků a pec netáhla a netáhla, teplota šla nahoru pomalu. Nakonec mě zachránila manželka.

Slíbil jsem jí totiž ráno, že budu tak ve tři hotov – z dnešního pohledu šlo o nemístný optimismus – a pomůžu jí s výrobou rybízové marmelády (funguju jako obsluha odštavňovače). Ve čtyři jsem nacpal do topeniště, co se do něj vešlo (abych udržel teplotu) a šel se věnovat rybízu.

K peci jsem se vrátil asi po půl hodině a byl jsem odměněn, topeniště se mezitím uvolnilo natolik, že s opatrným přikládáním začala jít teplota zase nahoru. V půl šesté padla žároměrka na 1250° na štandru v půl sedmé 1200° u komína a konečně v osm 1300°C na štandru a žároměrka na 1250° u komína byla ohnutá do poloviny. Sice jsem měl na štandru ještě jednu na 1350°, ale po dvanácti hodinách mi docházely síly a na první pálení to nebylo tak zlé, tak jsem proroštoval topeniště, ucpal pec a akci ukončil.

Následující den odpoledne jsem se podíval dovnitř a zjistil, že výsledek není úplně špatný. U komína byla sice část keramiky nedopálená, ale to, co bylo vepředu, vyšlo většinou obstojně.

Povedlo se Murfit shino, Tenmoku i šlemovky.

Pro příště si z toho beru poučení, že je třeba se věnovat víc manželce než peci a úspěch je zaručen. Topeniště bude ale nejspíš třeba přeci jen trochu zvětšit.

Na závěr bych chtěl poděkovat Mirce, Petrovi a Janě za to co mne loni naučili a také ostatním z Vás ze kterých jsem při různých příležitostech tahal rozumy.

Pár fotek pro ilustraci:

První patro pece při nakládání ....
... a poslední patro
1300° na štandru
Pec po otevření ...
... a o patro níž
Murfit shino podle receptury z Doupěte
Rutil blue vpravo vyšel dobře, vlevo nedopálený od komína
Šlemovky
Tenmoku
A ještě jednou Murfit shino, Mirka měla pravdu, že je silně návykové
S režným střepem dokáže oheň kouzla
Tyto dva kousky stály přímo v topeništi




Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod