Aktuality

6. 6. 2017

Zaměstnání keramikem

Zaměstnání keramikem

"Hledám místo sebe osobu na místo...

13. 3. 2017

Dordovka

Případní zájemci o hmotu DORDA kontaktujte pana Pávka, berou se objednávky

Bůh keramiky

Organizace a průběh keramické konference Černoraku 2015 očima Tomáše Macka

 

ČernoRaku 2015 – organizace a průběh konference očima Tomáše Macka

 

ŘÍP basalt k raku – Fuji černá drť pro raku – tradiční Kuro raku – naše Černo-Rraku

ŘÍP raku – Fuji raku – Kuro raku -Černo raku

 

 

Omyly jsou průvodním jevem vývoje, jsou prázdnými místy v mozaice vědění. Každou nápravou se obraz světa stává celistvějším, plastičtějším. Nás také chyby neminuly. Ovšem snažili jsme se k nim postavit s pokorou a sebevědomím zároveň. Bez skličující frustrace.



Každý máme krapet jiné pohnutky i očekávání. Sladit dva názory nebývá vždy snadné. Sladit 13 názorů je těžší. Přesně tolik nás aktivně na prvním ročníku Černoraku pracovalo. Přesto výsledek nedopadl ani trochu špatně a snad nikdo neodjel nespokojen. Už tento samotný fakt by se dal nazvat úspěchem. Připočteme-li k tomu spoustu zodpovězených otázek k tajemné japonské technice, vypadá to jako úspěch začátečníka, co se jen těžko dá zopakovat. 



V keramických kuloárech a především kolem portálu ARTkeramika.cz se mihla spousta nápadů. Proběhly i nějaké ty diskuse. Hozenou rukavici uchopil jeden muž a oslovil další. Za přístup k tématu patří Petru Tomsovi můj velký dík. Spolu s  Mirkou Randovou a Petrem Novákem z KC Doupě jsme vytvořili organizační jádro a pokusili se onu keramickou akci přivést k životu.



Vymýšleli jsme co a jak nejdříve po síti. Následně se sešli na místě, kde se měla celá akce uskutečnit. V prostorách KC Doupě. Plán nebyl nijak malý. Chtěli jsme si vyzkoušet a co možná nejlépe poznat japonskou raku keramiku, její vlajkovou loď, tak zvané kuro raku – černé raku. Keramiku pálenou touto zdánlivě známou technikou, ale s teplotami přesahujícími 1200°C. Navíc v pecích, které by se historické technologii z 16 století co nejvíce přiblížily.

 

Jak tedy akci nazvat? Patriot raku?Černo raku? Nebo z toho bude jen Hnědo raku? Redukci, potřebujeme redukci! Dokážeme ji v pecích vytápěných dřevěným uhlím docílit?



V době příprav,  nebylo s čím se pochlubit,  na co být hrdý.  To, že naše zem je geologicky různorodá,  má úžasné přírodní bohatství, to není naší zásluhou, ale štěstím. A tak pro tuto u nás svého druhu první akci vznikl název neutrální  - Černoraku 2015.



Nevymýšleli jsme jen název, ale celé zadání, tedy jak receptury glazur, tak i konstrukci pecí ve kterých se bude pálit, ale také koho a jak pozvat.

První byli ti, kdo se svými domácími pracemi do příprav už nějak zapojili. Ale jak s veřejností? Otevřeně a pro všechny? Ale jak? Místo není nafukovací. Pecí a materiálu, který dokážeme svépomocí nachystat  je jen omezené množství. Doveze někdo další svou pec?

Možnosti paliva – plynu, dřeva, dřevěného uhlí a jeho množství, to vše je potřeba spočítat, nakoupit, vyzkoušet ….. zajistit. Podaří se vůbec dosáhnout potřebných teplot? Nebude to blamáž? Kdo bude mít čas a nebude se to křížit s jeho plány? Kdo poskytne vybavení do nejistého prostředí venkovního stanoviště? Kdo si odveze nějaký výrobek a vlastně,  jestli vůbec nějaký bude? Kde jsou dobré podmínky pro míchání a nanášení glazur? Kde se 13 lidí může stravovat, odpočinout si po práci a ubytovat?



Otázky, na něž odpovědi jen tušíme.



Jako nejpalčivější problémem se ukázal výběr účastníků.

Šlo o to, přibrat vážné zájemce o experimenty v keramice, ale také o ochotu dále pomoci keramice a keramikům v Česku. Vymysleli jsme čistě matematický klíč výběrového řízení. Požádali o odpověď na jednoduchou otázku. Ty  jsme vyhodnotili bez znalosti osob, přiřadili a sečetli body. Výsledek prostý součet, vyšel. Nenašli jsme lepší a spravedlivější řešení.  I v případě pořádání dalších akcí se nám jeví  tento způsob jako použitelný. Pokud nepůjde o ziskovou činnost, tam jde vždy o peníze a rychlost, ne? Ti co se na akci budou aktivně podílet, nepotřebují zvát. Ti tam prostě jsou.



Rozhodně jsme nechtěli nikoho urazit či opomenout. Pokud se tak stalo, moc nás to mrzí.



Především doufáme, že se podaří vytvořit skupinu, která bude aktivně spolupracovat na organizaci dalších akcí. 

Tušili jsme, že je třeba formulovat již na počátku jasné hranice. Ty se následně mohou měnit jen se souhlasem všech zúčastněných. Keramika má nesčetná zákoutí a občas se narazí na některá omezující, opomenutá.  Některým nevyhovují teploty a jiní nesouhlasí s použitím některý surovin.

, jiný nemá přežahnuté vzorky. Proto je třeba, hned na počátku, zveřejnit přesnou náplň.  A pokud někomu něco není jasné, musí se srozumitelně zeptat - co a jak. Bez zbytečných odkladů.

Odpověď na otázky se musí týkat tématu ne veškerého dění okolo.

Pokud máme  jasno od zrodu akce, bude jednoduší a snadnější i její příprava a realizace. Samozřejmě, že případné nedostatky mohou dát vzniknout dalším počinům. Je to vše o komunikaci a otevřenosti.

I z toho důvodu jsme web ARTkeramika zatím nenechali umřít.

 

 

 

Jako hlavní glazurové suroviny pro techniku Kuro raku se tradičně využívají čediče (bazalty) z různých nalezišť.

V Japonsku je velmi ceněn materiál pocházející z centra středověké i současné keramiky, z Kyota. Kachní řeka neboli Kamo Gawa protékající tímto starobylým městem, poskytuje tamějším hrnčířům bájný Kamo Gawa Ishi! Tento nenápadný šedý, či šedofialový kámen propůjčuje miskám Raku neopakovatelné kouzlo. Polevy z něj připravené, připomínají svou černí lesklé havraní oko. Jindy je zas zahaluje tajemný matný závoj, jakoby vyvržený z temných hlubin samotné země. Mistrovství hrnčířů věkovitého Kyota nikdy neopakuje své tajemství. Jedinečnost obřadních nádob stvrzuji jejich zádumčivá jména. Omokage. Murusame. Isarai. Kuroki... Tak se jmenují...

Díky přátelům a hlavně laskavému přispění Vladimíra Groha se rozpoutala na ARTkeramice velká odborná diskuse. Oslovila i další a se svou radou se přidal  keramik-geolog Viktor Goliáš. Obrovskou měrou napomohl znalostmi  výskytu a složení hornin nalézajících se v Čechách a na Moravě, jejich sběrem a v neposlední řadě jejich mletím. Čediče jsou tvrdé a melou se jen velmi nesnadno. Příprava vhodných materiálů nás posunula k praktickým zkouškám.  Viktor připravil sérii vzorků a vyzkoušel bazalty vypálit i moderní technikou (tzv. americké raku na nízko 1040°C), s Michalem Plíhalem, známým to rakupaličem.

Další zkušební paletu nachystal Jiří Svačina ve svém království bonsajové keramiky. Mezi Jirkovými vzorky bylo možné objevit mnoho kombinací z tuzemských čedičů, ale také dva japonské. Jeden dokonce přímo z posvátné hory Fuji.

Velmi nadějné vzorky vyšly i z pecí KC Doupě, tedy Mirky Randové a Petra Nováka. Tyto nám byly významným vodítkem pro volbu vhodné technologie chlazení.

Jako vždy skvělá a metodicky dotažená byla kolekce vzorků Petra Tomse na několika platech. Jeden ze vzorníků naznačoval řešení jak, pracovat s leskem a přílišnou stékavostí.

Téma bazaltů nešlo nezpracovat. Proto jsem také já  (Tomáš Macek) přispěl výpaly několika vzorníků. Zajímali mě vzorky z pecí vytápěných plynem, elektrikou i dřevem.

Měli jsme tak jistou představu o chování čedičů za určitých podmínek a jejich reakcí s dalšími keramickými materiály.

 

 

 

První vlaštovky se začaly slétat na Doupě v už pátek. V 15 hod jsme začali stavět první pec. Zvolili vhodné  místo na hraně terasy. Potřebovali jsme nehořlavou rovinu,  místo kam se vejdou 3 pece vedle sebe s prostorem pro manipulaci i odstupy od žáru…..později se toto uspořádání ukázalo jako velmi prozíravé.

Zděnou pec jsme dostavěli za hluboké tmy. Přesto jsme neodolali a oheň zažehli. Zařízení potřebovalo vysušit a alespoň trochu předehřát. Teplota stoupala, jako z partesu. Pecaři spokojeně zasedli k horkému čaji a společné večeři a dlouho, dlouho do noci se probírali vzorky a materiály, které pro vzájemnou informovanost přátel přivezli.

 

V sobotu ráno Martin Semrád přivezl své pečlivě vyrobené mufle. Další nachystali v předstihu Mirka Randová, Petr Novák a Petr Toms..   Jedna lepší než druhá …

Petr Toms dovezl i své nové dítě, skvěle připravenou pec, vyrobenou dle originálních historických materiálů z roku 1736. Jen těžko dostupné měchy na jejich obsluhu nám musel nahradit bzučící ventilátor. Byl v záloze i jeden z varhan. Ten přes rozdělovač vháněl vzduch do pece ze tří stran.

 

Pec jsme na místě ještě drobet doladili,  přiřízli  mufli, utěsnili  a následně hned zahájili její ohřívání  -  počátek výpalu. Mezi dvě  pece postavené při okraji stupně terasy,  byla umístěna ještě klasická zdvihací raku pec, která sloužila k předehřevu vsázky – vzorků a misek.

Chvíli se všichni motali všude, ale rychle jsme se  rozdělili do skupinek ohnivých mužíčků a děv. Další vážili,  míchali a glazovali, starali se o jednotlivé pece a dříví, uhlí, zapisovali dění atd. Co právě bylo nejvíce potřeba. A nesmím zapomenout na  Petra s Mirkou a Kubou, kteří ještě navíc k tomu všemu, pro všechny připravovali skvělá jídla.

 

Já se nejvíc angažoval u výpalu Tomsovy menší pece. A tak bych tu ještě dodal pár slov k tomuto zařízení. Další už nechám na ostatních.

Počátek byl dost opatrný, nechtěli jsme riskovat popraskání a tak jsme ji předehřívali hořákem na PB.  Postupně ohřáli na cca 600°C , dále pokračovalo už jen topení dřevěným uhlím s foukáním přídavného vzduchu. Tato činnost nám zabrala skoro 7 hodin, než jsme se dostali na požadovanou teplotu cca 1200°

Přitom jsme se snažili pochopit a ověřit si jednotlivé závislosti konstrukce pece a naši přikládací a regulační činnost.

Měřili jsme na peci teploty jak na nějakém výzkumném zařízení. Jednu chvíli byla prošpikována třemi pyrometry najednou. Všechny konstrukce pro vyšší teploty,  platina – rhodium, neb jsme se hodlali pohybovat opravdu na vysokých teplotách. Chvílemi jsme dosahovali i teplot běžně ve studiové keramice nepoužitelných. Nejvýše jsme naměřili  1495°C!!! Sledovali jsme jak teplotu odchozích spalin, tak vliv nakládání a vykládání mufle, jednotlivých přiložení uhlí,  i hodnotu v největším žáru na vzduchových tryskách. Dokonce jsme měřili i teplotu uvnitř, v samotné mufli.

 

Užití pyrometrů, myslím si, velmi pomohlo rychlejšímu pochopení jednotlivých závislostí při vedení výpalu. To jsme si vyzkoušeli hned následující den.

 

Ráno jsme ještě trochu teplé  pece částečně rozebrali. Vyčistili je a provedli  potřebné úpravy. Na  naší menší „kompaktní“ peci jsme zvětšili otvor pro rozjezd plynem. Použili jsme nyní raku hořák Kittec 20kw, a vyměnili za menší  mufli včetně poklice. Vzniklo tak více prostoru pro žhavé dřevěné uhlí.

Po předchozích zkušenostech se nám podařilo čas pro ohřev a vyjmutí prvního zboží, výrazně zkrátit, a to ze cca 7  jen na 2 hodiny. Také následné intervaly mezi jednotlivými výměnami misek v mufli jsme řádně zkrátili. Na základě vytažených vzorků jsme se pohybovali na teplotách okolo 1270°C a interval přeložení zboží byl v průměru někde kolem 20-25 min. Nejkratší výměna byla za 12 minut, takže jsme usoudili, že v některých historických pramenech z Japonska udávaných 10 minut je realizovatelný čas.

Bohužel jsme utrpěli i ztráty. Tento náš experimentální výzkum nepřežily pláště dvou termočlánků Pt/Rh.

Ovšem v té době jsme už vcelku s jistotou hlídali teplotu podle barvy a lesku na zboží, podpořené sledováním času – doby pobytu misky v mufli od přeložení, a teplotu v saggaru  kontrolovali za pomocí jednoho čidla s masivním pláštěm.



Je možno prohlásit, že v tomto režimu pec fungovala velmi dobře. Šla by provozovat i s obsluhou jednou osobou, jen by taková činnost postrádala tu naši společnou  radost nad dařícím se dílem. To je, domnívám se,  jeden z nejkouzelnějších aspektů raku keramiky.





Keramici sobě! Tak lze popsat i ekonomickou stránku věci. Náklady na uspořádání takové akce lze jen těžko vyčíslit. Všechna organizační a realizační práce, palivo, žáruvzdorný stavební materiál, glazurové suroviny, poničená měřící technika, nájem, propagace atd. byla řešena sponzorsky. Každý investoval dle svých možností a bez vidiny jakékoliv návratnosti. Velmi střízlivým odhadem jsme na sumě okolo 40 000,-Kč za víkend. Při rozpočítání mezi 13 účastníků se dostáváme k průměrné částce 3 000,-Kč na osobu.



Hlubokými zážitky provázená účast na Černoraku jistě obohatí život i mnohým nekeramikům. A těm z oboru, navíc může rozšířit obzory. Těm keramickým nadšencům, co se zde letos sešli, definitivně obzory prohloubila . Ano. Nezbývá než konstatovat, že je položen kvalitní základní kámen, jenž by si zasloužil  přidat další takové ze světa keramiky. Pevně věřím, že za pomoci vás všech, se nám to napřesrok zase podaří pořádně rozpálit...

TM

 

 

    

 

 https://picasaweb.google.com/111536335067242312375/Cernoraku2015Text2?authuser=0&feat=directlink

  

prezentace: Račte vstoupit a nasát chvilky keramické konference Černoraku 2015

černoraku 2015 text2

 

 





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Jiří Svačina
04. 12. 2015 08:18:08

.... já k tomu Pb v keramice, a teplotá na nízko, moc nemám co dodat......tak jen že to čtu ..... a / tak jak se mi vyplatilo uložit si některé předchozí diskuse, jak k bazaltu, atd, než web padl, /........ tak i nyní si vaši diskusi ukládám .........

Tomáš Macek
02. 12. 2015 21:03:00

Díky za diskuse, kluci, díky vám mám v rukách slovník a základy geologie :-) Jinak jsem článek ještě doladil, třebas přiměje i další k diskusi, nebo se z toho stane web pro hráče kanasty a nebo mariáše....obrazně co do počtu
a snad se podaří rozjet ty fotky líp, zatím odkaz do galerie picasa

Viktor
29. 11. 2015 23:55:02

Tomáši, krásný text s filozofickými přesahy!

Jen k tomu historickému kuro raku od 16. století: V "archeologickém" článku jsou uvedeny obsahy PbO naměřené na muzejních kouscích. Jsou v rozmezí 0 - 30 % (ano, asi 2 nebo 3 kousky byly již tenkrát "bezolovnaté" :-) ; nejčastěji se objevují obsahy 10 - 20 % PbO. Tak se oprávněně domnívám že "historické teploty" asi 1250 °C být nemohly. Při tomto složení a teplotách by byly glazury už dávno "dole". Spíše šacuji výpal tak na 1100 - 1150 °C.

Viktor

Jiří Svačina
30. 11. 2015 10:30:23

...já ty jejich dovednosti /staré práce/ óóó... obdivuji...neznali mechanizaci /námi použitou při zpracování suroviny/......co je vedlo k tomu použít tento tvrdý kámen..... a nenamleli si jej jako my, museli si jej /asi/ na jemno ručně drtit a na něčem - nějak přesívat... K tomu to olovo, na snížení teploty tavení...jak na to vůbec přišli.....a není ze stejné lokality jako Kamagava iši, - bazalt, jen ta jeho těžba, doprava, příprava - asi pražení a zase drcení.... testování vhodné směsi .....a teplota, bude jistě jen ohdad, ... asi ji v té době neměli čím změřit.....i nám to dělalo problémy.....

Tomáš Macek
30. 11. 2015 11:55:00

Su rád že s přesahy a né moc s přešlapy :-)

Myslím, že v některých pramenech je udávaná teplota přes 1200°C. A to hodně mohlo ovlivnit právě složení kamene??? Proto jsme diskutovali obráceně než japonci o tom, zdali změkčit olovem??? a nebo spíše přitvrdit ?

KAždopádně se pracuje na uvedením dalšího dílu textu, jen nevím jak moc spěchat, podle reakcí se jedná spíše o spěch interní ... Všem krásný adventní čas tomas

Petr Toms
30. 11. 2015 14:19:24

Ahoj Viktore,
nějak se mi nepodařilo vyčíst z toho článku, jestli se jedná pouze o přídavky PbO, a nebo i SiO2? Pokud by se zvyšoval i podíl SiO2, vznikala by tak stabilnější sklovina s menším sklonem k odskelnění, ale s tím by také stoupala viskozita a teplota tání.

Viktor
30. 11. 2015 16:56:57

Ahoj Petře,
hned v úvodu článku se píše že glazura černého raku je kámen Kamo s přídavkem olovnaté frity. Tak tam přibylo i nějaké SiO2 jako složka té frity. Křemen asi nepřidávali, navíc naše zkoušky s křemenem byly negativní, glazura se silně stahuje ze střepu.
Navíc si myslím že v prvním období asi žádnou fritu nepoužívali, resp. neměli k dispozici a přidávali prostě jen PbO.
Ovšem s tou stabilnější sklovinou máš úplně pravdu.

Petr Toms
30. 11. 2015 18:42:29

Máš recht, te to tam. Popravdě si taky nedovedu představit výrobu frity v 16. stol. I kdyby tomu tak bylo, příjde mi velmi obtížné, pomocí dnešních analytických metod toto doložit. Přídavku SiO2 bych se ale nebránil (stahování se dá řešit).

Chemické složení i praktické experimenty odkazují na velmi nízký obsah sklotvorných přísad a z toho vyplývající značný sklon k odskelnění. Přidáním dalších zásaditých oxidů jako třeba PbO se celý problém jen prohloubí. Pokud bychom zároveň vnesli do glazury křemičitou složku, nedojde k pouhému přidání dalších taviv. Ale k částečnému nahrazení těch původních. Nabízí se otázka, proč nahrazovat původní taviva olovem? Domnívám se tu jde o značnou schopnost olova rozpouštět ostatní oxidy ve sklovině, ale především o tvorbu viskóznější taveniny (méně ztéká).

V případě silně železitých (čedičových) glazur je však naprosto zásadní pecní atmosféra. Fe2O3 zastupuje v glazurách amfoterní složku, ale redukční FeO je intenzivní tavivo.

Viktor
01. 12. 2015 00:19:02

Ahoj Petře,
ale PbO zase tak málo sklotvorné není, spíše naopak. Dokonce se používalo čisté PbO (klejt) jako glazura, výpal na 880 °, jestli se teplotou nemýlím. Glazura čirá, světlounce žlutá.
Máš pravdu že redukce Fe2O3 na FeO bude tavení silně podporovat. Ovšem při těch předpokládaných "středních" teplotách (1100 - 1150 °) ta sekundární taviva - oxidy dvojmocných kationtů jako FeO. CaO, MgO - takový efekt mít nebudou; ne že ne, ale zas ne tak zásadní jako "navysoko" (1250 °).
Pokud jde o krystalizaci a stabilitu bazaltového skla při pomalém chlazení (tam směřuješ?) tak je nutné si uvědomit co v glazuře krystaluje: Nejprve magnetit jako zárodečná jádra a pak na nich masivně klinopyroxen - augit, velmi hrubě Ca, Mg, Fe, Al silikát (a to nemluvím o Ti, Mn, někdy i Na, V,...). Takže "bere vše" nebo skoro, mimo K. Bude obtížné tuto souhru narušit a kumpány nějak "rozehnat" To by Pb nejspíše umělo, nebo i bór, samozřejmě. Ale u raku ta krystalizace nějak nevadí, nestíhá.
Zde je značný prostor pro experimenty. Bych navrhoval sehnat z JAP pravý Kamogawa ishi (komerční), namíchat dle starých receptur a zkusit kdy se to vlastně taví "postaru"...jinak to je jen teoretizování.
Ale ty české bazalty se budou "navysoko" chovat jinak, právě díky vyšším sekundárním tavivům CaO, MgO.

Petr Toms
01. 12. 2015 22:31:43

Ahoj Viktore,
o glazuře z čistého PbO jsem už slyšel, ale nikdy jsem neměl tu čest, setkat se s ní osobně. Máš nějakou zkušenost? V podstatě by se jednalo pouze o přechlazenou taveninu PbO. Musím však uznat, že v některých pramenech se PbO uvádí jako amfoterní.

… všechny příspěvky
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod