Aktuality

13. 10. 2017

anagama

Kdo by se chtěl přičinit při stavbě cca 7 m3  anagamy, tak má možnost o víkendu 14-15.10.2017 u Petra Schandla

6. 6. 2017

Zaměstnání keramikem

Zaměstnání keramikem

"Hledám místo sebe osobu na místo...

Bůh keramiky

NOVÁ MIKROANAGAMA V ZŠ DUBENEC


NOVÁ MIKROANAGAMA V ZŠ DUBENEC

 

 

 

text: Petr Toms

foto: Petr Toms, Aleš Malý

schémata: Marek Toms


 

 

   Touha po kontaktu s přírodou a jejími živly, se projevuje napříč celou společností v řadě lidských činností. Keramika není výjimkou. Existuje nepřeberné množství technik, kterými lze zdůraznit přírodní původ výrobků z hlíny. Jednou z nich je i výpal v pecích vytápěných dřevem.


   U nás jsou zřejmě nejoblíbenější konstrukce dřevopecí typu phoenix se zvratným plamenem, které se vyznačují rovnoměrnou atmosférou i teplotou. Ti, kterým nestačí jejich jemné otisky ohně, raději zvolí zařízení s topeništěm bourry box. Bourry box dokáže efektivně vytvářet silné popelové nálety a disponuje celou paletou různých efektů.






   Přes nesporné výhody předchozích pecí někteří hrnčíři propadají kouzlu prastaré japonské jeskyní pece - anagamy. Ta bývá zhusta hrnčíři využívána pro dlouhé výpaly, s cílem vytvořit keramiku s tzv. „dary ohně“. Jsou to nejen popely mnohdy ulpívající v mohutných vrstvách, ale i páry především draselných solí přirozeně se uvolňující z paliva, které velmi přispívají k barevnosti celého díla. Klasická anagama je typickým zástupcem pece s vodorovným prouděním spalin. Není-li vybavena bočními topeništi, pak vznikají mezi přední a zadní stranou veliké rozdíly v teplotě a složení spalin. Pro co možná nejvyrovnanější výpal je důležitý tvar pece, ale především je v takovém případě nutné, aby palič vedl výpal velmi velmi pomalu. Extrémně dlouhé expozice v žáru propůjčují keramice nevšední estetické i funkční kvality.

 



   Snad na prstech jedné ruky by se dalo spočítat, kolik takových pecí u nás stojí. Právě pro jejich vzácný výskyt bych rád napsal pár řádků o jedné z nich. Myšlenka dlouhých výpalů s živým ohněm a spontánní tvorbou glazur nadchla jistého pokrokového pana ředitele a pár přátel alternativní základní školy na malé vesnici ve východních Čechách. Od idejí byl kousek ke slovům a od slov k činům. Zkrátka a dobře, v červenci tohoto roku se začala psát historie nejmenší anagamy v Čechách a širém okolí. A zřejmě první vysokožárná pec na základní škole u nás.

 

   Nová mikroanagama měla nahradit původní keramickou pec na nízké teploty postavenou svépomocí z červených cihel. Zadání znělo takto: možnost pálení amerického raku, malý objem, snadná obsluha a jak jinak ve školství - nízká cena. Po staré pícce zbyl betonový základ a 3,5 m vysoký zděný komín z obyčejných cihel.

 


Obr. 1: Pro manipulaci s komínovou vložkou bylo třeba vyrobit speciální kleště



   Stávající komín by plánované teploty okolo 1350°C nemohl snést. Bylo jej tedy potřeba nejprve vyvložkovat. Technologii jsme převzali od japonských kolegů kteří někdy komíny stavějí z kanalizačních kameninových rour usazených v plášti z na sebe postavených plechových barelů bez den. Mezera mezi keramickou vložkou a pláštěm je vyplněná pískem. Betonový fundament do značné míry předurčil formát nového zařízení. Do spodní části byl vyříznut podlouhlý pravoúhlý otvor pro vyzdění popelníku, zbytek ale zůstal beze změny.



Obr. 2: Popelník vyzděný do otvoru vyříznutého v betonovém základu


 

   Pro podporu klenby během jejího vyzdívání byl zhotoven v našich krajích nejběžnější typ bednění tj. s ramenáty (žebry) a pobitý latěmi. Tvar žeber vycházel z tzv. „řetězovky“, což je označení pro křivku kterou opíše řetěz zavěšený za oba konce. Pec tohoto tvaru je velmi staticky únosná a nepotřebuje dodatečné stažení ocelovou konstrukcí, ale poněkud obtížněji se nakládá. Samotné vyzdívání klenby probíhalo z tvrdého šamotu jakosti SII formátu C25. Pouze klenáky uzavírající klenbu v jejím vrcholu měly klínový tvar. Kvůli minimalizaci nákladů jsme zvolili již jednou použité cihly. Spáry vyplňovala žáruvzdorná malta z Velkých Opatovic jakosti M40-1,5. Rovnoběžnou a kónickou část odděluje dilatační spára. Trochu netypické je umístění poměrně velkého otvoru v blízkosti komínu. Ten má během výpalu umožnit vyjímání keramiky pro techniku amerického raku.



Obr. 3: Bednění z žeber a latí nesedí přímo na základové desce, aby jej bylo možné snáze demontovat




Obr. 4: Vyzděná anagama



   Izolační vlastnosti vylepšuje několikavrstvá omítka na které byly testovány různé směsi.

 

I. vrstva: hlína + písek

II. vrstva: hlína + sláma

III.vrstva: hlína + sláma + cement

IV.vrstva: pletivo

V. vrstva: hlína + sláma + cement

 

U nové kompozice jsme sledovali hned několik parametrů. Samozřejmě nejdůležitější vlastností je tepelná izolace. Další funkcí je zvýšit těsnost zdiva a déle tak udržet požadovanou atmosféru během chlazení. Nezanedbatelnou úlohu hraje omítka jako prvek prodlužující životnost stavby. Vrchní vrstvy by navíc měly odolávat i těm nejzvídavějším dětem z celé školy.

 


Obr. 5: Dokončená omítka, podlaha a vnější část popelníku



   Po dokončení pláště následovalo vyzdění vnitřních struktur. Podlaha byla položena do pískového lože. Rošt tvoří čtyři roštnice lichoběžníkového průřezu. Díky trapézovému tvaru se prostor mezi roštnicemi směrem dolu rozšiřuje a neucpává se popelem, který tak snadno propadává do popelníku. Určitou inovací je zkosené topeniště se zubovitě odsazenými boky. Takovéto řešení zvětší plochu topeniště, ale zároveň eliminuje prohořívání děr ve vrstvě paliva, protože se žhavé uhlíky neustále sesypávají ke středu na rošt.



Obr. 6: Mezery mezi roštnicemi z části určují množství vzduchu přiváděného k palivu a množství a hrubost uhlíků propadávajících do popelníku, které zpředehřívají spalovací vzduch


 

   V rámci stavby každé pece zajišťujeme i první zkušební výpal. Ten slouží k ověření všech parametrů a správné funkce a k zaškolení budoucí obsluhy. Už během plánování bylo zřejmé, že nastanou obtíže s nakládáním. S předpokládanou frekvencí pálení (cca 1-2x ročně) lze určité nepohodlí snadno zvládnout. Dodávka k peci zahrnovala i 15ks karborundových plátů se silnou vrstvou izolačního nátěru a 120 ks stojek. Většina zboží stála na waddingu z oxidu hlinitého a kaolinu.



Obr. 7: Stojky byly nařezány z jakostního šamotu STVI. Napravo leží připravené roštnice


 

   Pro samotné výrobky jsme zvolili hmoty respektující rozdílné teploty v peci. Byly to: porcelán z Loun, Witgert 52 a 011, Růžek, MA a směs lounského porcelánu a žáruvzdorného šamotu. Z glazur se jednalo o jednoduché receptury z běžných surovin postavených na základech z roudnického transparentu R067, nefelin syenitu, popelů a nízkotavných jílů. Vše tak, aby si je ve škole mohli snadno sami připravit. Zkoušku ohněm podstoupily svislé točené misky a plochá dvoudílná krmítka z plátů.

 

   Výpal zabral 36,5 hodiny a nesl se ve znamení testování různých technik topení a regulace. Jako palivo posloužilo dřevo z ovocných stromů a smrkové krajinky. Na nejchladnějším místě jsme pálili na žároměrku 1280°C a na nejteplejším 1350°C. Nebylo by zvlášť obtížné pálit výš, ale kvůli udržení popelů na svislých plochách se toto zdálo optimální.








Obr. 9: Po výpalu


 

  

 

   Mám-li zhodnotit konstrukci pece, průběh a výsledky výpalu, musím konstatovat, že nám přáli všichni keramičtí bohové. Prodloužený výpal vtiskl výrobkům naprosto novou tvář. Rozpoznat některé běžně používané glazury dalo dost zabrat. Opět se dále rozšířila úžasná paleta barev a textur. Snad nejvíc nás potěšilo, že se podařilo udržet nálet popelů na nádobách bez zbytečného stékání na pláty. I nové složení omítky se osvědčilo na výbornou. Neobjevila se ani jedna prasklinka. Propříště bude potřeba trochu vychýlit teploměr z osy pece tak, aby nebyl v zákrytu s průduchem simulujícím situaci nad komínem. V určitých fázích výpalu dochází k ochlazování spalin proudících kolem čidla.

 

Přestože se pálení téměř bez výhrad zdařilo, šlo pouze o využití základních technik. Ohromná výhoda anagamy, která nezazněla v úvodu, tkví v bezkonkurenční univerzálnosti, což umožňuje řadu originálních přístupů, technik a bezesporu i výsledků. Nyní již nic nebrání účasti i starších žáků. Třeba to bude zrovna výpal dřevem, který vzbudí zájem o kramiku u některých z nejmladší generace.

 

Rád prohlašuji, že jsem si jakožto pecař a dřevopalič odnesl mnoho nových poznatků a dovedností. Z pozitivních reakcí mohu usoudit, že tomu tak bylo i u budoucí obsluhy. Důstojný křest dalších kolegů-dřevopaličů v přátelské atmosféře umocnila neskrývaná radost z vydařené keramiky.

 



Ohni zdar!

GALERE VÝROBKŮ


Obr. 10: Dvoudílná krmítka byla z kameniny a z porcelánu. Na obzázku je hmota Růžek od Pávka