Není JEDNA Raku technologie

Raku jako keramická technologie (ať se jedná o jakýkoliv druh) je magickou a neobvyklou technologií, která si zaslouží pozornost všech obdivovatelů keramiky. Výpal raku je technologií umožňující tvůrci (asi ze všech výpalů nejvíce) být „při tom“, prožít výpal přímo a stát se tak elementem, jež ve spojení s nepředvidatelností ovlivní výsledný vzhled díla.

Existuje několik vývojových odnoží této technologie, které se významně liší. Nejvýznamnějšími jsou Americké a Japonské raku. Americké Raku (technologie se zakuřováním po výpalu) vytváří pouze dekorativní keramiku. Důvodů je několik: střep vypálený na teplotu 1000°C je křehký, při běžném používání tudíž lehce dojde k jeho poškození. Díky redukci v pilinách či jiném hořlavém materiálu je pak cítit dehtem a nejenom cítit, vše co do nádoby dáme tento pach nasákne a ovlivní to jeho chuť. Glazury používané touto technologií také obvykle obsahují velké množství oxidů kovů (nejčastěji mědi), jež ve velkých procentech mají tendenci se vylouhovat.

Technologie Japonského Raku neredukuje v hořlavých materiálech. Po vyndání z pece, nechává misky jen zchladit na vzduchu nebo je vloží do vody.

Zde si dovolím citovat z dopisu, který jsem obdržela s touto tématikou od pana keramika Morgana Pitelky, jež se věnoval studiu japonské keramiky dlouhou dobu a na toto téma napsal knihu Handmade Culture a jež byl tak vstřícný (možná i díky svým Českým kořenům) a k tomuto tématu se mi vyjádřil:


In general Raku tea bowls made in Japan are almost completely different from Raku ceramics made in the West.

Obecně jsou čajové misky Raku vyrobené v Japonsku téměř zcela rozdílné než Raku keramika vytvářená na západě.

1) Those in Japan are always made for use in the tea ceremony, meaning that there is NO separation of their decorative and functional value. All Raku ceramics in Japan are made to be used. Even those that contained a lead frit were and continue to be used to drink tea. The tea does not dissolve the lead in the glaze, and therefore there is no danger of lead poisoning. Modern potters of course use a lead substitute.

1) Ty vyrobené v Japonsku jsou vždy vyrobené pro použití v čajovém obřadu, to znamená, že zde není rozdíl v dekorativní a užitkové hodnotě. Všechna keramika Raku je vyrobena za účelem používání. I ty misky, jichž glazury obsahují olovnatou fritu byly a jsou používány na pití čaje. Čaj nenarušuje olovnatou glazuru a díky tomu tu není nebezpečí otravy olovem. Moderní keramici samozřejmě používají jiné materiály, jako náhražku za olovo.

2) Because there is no post-firing reduction in Japan, there is no smell. I have handled and drunk from hundreds of historic and contemporary Raku tea bowls in Japan, including those by Chojiro, Nonko, and all the other generations of the Raku family, and I have never smelled the smokey odor that you find in Western Raku.

2) Protože v Japonském raku není redukce po výpalu, není tu pach. V Japonsku jsem držel a pil ze stovek historických i současných Raku misek a to i z těch vyrobených Chojirem, Nonkoem a dalšími generacemi Raku rodiny a nikdy jsem necítil kouřový pach, tak jako u Západního Raku.


Z dalších informací, jež se mi podařilo sehnat je zřejmé, že výpal probíhal v sagaru a vypalovala se většinou pouze jedna miska. Více informací naleznete mimo jiné v knize: Raku- A Practical Approach- kterou napsal Steven Branfman, z které také uvedu výběr z kapitoly Historie „amerického” RAKU.


Historie „amerického” RAKU

První, kdo upozornil západní svět na RAKU, byl Bernard Leach, malíř bez jakýchkoliv zkušeností s keramikou. Během svého pobytu v Japonsku navštívil Raku oslavu (1911) a jako mnozí byl tak představen technice pálení raku. Stal se svědkem procesu dekorace přežehnutých kusů podivnými barvami a posléze namáčení těchto kusů do velice husté glazury. Ke studiu keramiky ho přivedla právě tato zkušenost…

Warren Gilbertson byl pravděpodobně první keramik, který představil techniku pálení raku Spojeným státům americkým přímo. Gilbertson žil a pracoval v Japonsku v období 1938-1940 a po svém návratu uspořádal v Art Institute of Chicago výstavu svých děl. Mnozí se domnívají, že některé kusy pálené raku technikou byly již součástí této výstavy. V roce 1942 prezentoval Gilbertson práci na téma raku Americké keramické společnosti na její výroční výstavě. To, že proces raku pálení zaznamenal vývoj a změny byla pravděpodobně vina nedostatku informací. Hal Riegger, jeden z prvních průkopníků nového RAKU, k tomu v červnu 2000 řekl: „Kde jsem přišel na myšlenku redukce glazur po pálení si opravdu nepamatuji. Kromě informací získaných od Leache a Gilbertsonových prací byl mým jediným zdrojem informací katalog čajových misek raku od Kaz Harai, studenta Kalifornské školy umění v Oaklandu. Musel jsem si dostupné informace špatně vysvětlit, to je jediné vysvětlení, které mne napadá.“

Pravděpodobně nejvíce zodpovědný za popularitu raku pálení v USA je však keramik Paul Soldner. Začal experimentovat s raku na základě informací z Leachovy knihy A potter’s book a knihy Book of tea okolo roku 1960. Vzhledem k tomu, že byl z práce znuděný a současně nespokojený se vzhledem barev na jeho kusech, „zahodil” spontánně jeden žhavý kus do listí a zrodil se objev zakuřování keramiky po pálení. V době těchto experimentů Soldner netušil, že japonský způsob raku je odlišný.

Rozděluje se na dva druhy: červená keramika a černá keramika. Červená keramika japonského stylu raku je nízkopálená keramika, po vyjmutí z pece volně chlazená na vzduchu. Červená barva je získána pomocí Orche engoby, olovnatými glazurami a pálením v peci na dřevěné uhlí. Černá keramika je stejně jako naše kamenina pálena na vysokou teplotu, po vyndání z pece je chlazena pomalu. Barvy jsou docíleny speciálními glazurami s vysokým obsahem oxidu železa, mědi a manganu.

Soldner, Riegger, později pak Griffith a následovníci vytvořili novou kreativní půdu. Když Soldner na počátku sedmdesátých let navštívil Japonsko, začalo být i jemu jasné, že proces zakuřování kusů po pálení, přesunování z pece rovnou do vody, „halo efect“ vznikající okolo dekorace, není tradiční japonské raku. Japonští mistři mu řekli, že tento proces je zcela nový a jen jeho. Raku se zcela jistě stále vyvíjí.


Věnovala jsem studiu a hledání informací o RAKU hodně času a dnes musím říci, že naprosto souhlasím s tím, co mi napsal americký keramik Arthur Park: „My opinion, after 50 years in clay, is that American style raku makes poor chawan. Japanese raku on the other hand makes first class chawan.“
(Dle mého názoru, po té co se věnuji keramice 50 let, technologií Amerického raku vznikají špatné chawany, Japonskou technologií na druhou stranu vznikají chawany 1 třídy.)

Co ze všech těchto informací vyplývá? Pro každého asi trochu něco jiného, pro mě osobně (vzhledem k tomu, že jsem se zatím nedostala z časových důvodů k odzkoušení a pokusu napodobit Japonskou technologii) to, že technologii Amerického raku je třeba používat k vytvoření děl, jimž bude bonusem a ne na škodu.

Využijte internet ! Raku již uchvátilo tolik keramiků, jistě uchvátí i vás ! http://primaryfire.home.mindspring.com/id2.html http://www.mathiepottery.com/raku.htm http://sbt29.sanjuancollege.edu/pages/3321.asp

jistě sami brzy vytvoříte své Raku díla a podělíte se s námi o jejich fotografie, fotografie děl, jimž Technologie Raku dodává to, co je činí úplnými, taková díla, jež se díky Technologie Raku stala tím, čím byla myšlena od prvopočátku.

Pošlete fota, budu se těšit a ráda je v některém z dalších článků věnovaných druhům technologií Amerického Raku zveřejním. (mrandova@seznam.cz)

:





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod