Na Zdař Bůh aneb Neser se s tím

Není to dlouho, co jsme se s Ivanem naposledy viděli. V létě jsme spolu ještě vystavovali keramiku na Kozlu na zámku nedaleko k jeho keramické dílně ve Starém Plzenci. Pak na podzim na Hrnčířských trzích klábosili jsme nad hlínou a společně ukusovali z jedné veliké kyselé okurky.

Začátkem ledna přišlo mi e-mailem ...oznamujeme smutnou zprávu, umřel keramik Ivan Hostaša.

Včera byl krásný slunný den, půle dubna. Jeli jsme do Plzně na Ivanovu výstavu. Na Jeho počest ji uspořádaly jeho kamarádky z Keramické společnosti George Ohra, kterou Ivan před několika lety založil.

Cestou z Mutějovic na západ přes Jesenice. V Kralovicích jsem věnoval vzpomínku Kožlanským hrnčířům a vzpomněl na Otto Eckerta, Kralovického rodáka a významného keramika a výtvarníka poválečného Československa, pro svou komunistickou minulost však dnes jen opatrně skloňovaného. V Liblíně po mostě přes romantickou Berounku a dál vysoko nad řeku na rozlehlé široké pláně nedozírná pole s jedinou nekonečnou silnicí, vinoucí se jako had od obzoru k obzoru směrem kamsi k Rokycanům. Jako mladíček jsem tudy často rád stopoval na tábořiště k hlubokým lesům pod Radčem.

Náhle se na horizontu objevily vrcholky vysokých fabrických komínů a jak jsme se přibližovali k Břasům, rostly pomalu do nebe. Dlouhodobou těžbu černého uhlí tady provázela i druhotná těžba kameninových jílů, pojmenovaných příznačně podle názvů jednotlivých dolů Zdař Bůh 1, Zdař Bůh 2.

Jako hrnčíř jsem nemohl nechat celou věc bez povšimnutí a tak jsme se pídili a slídili kol-kolem po starých haldách a těžebních jamách. Vrtali v hlušině dávno porostlé dospělými stromy, dokud nás čas a také hřmění rychle se blížící bouřky neodloučily pokračovat dál v cestě na Chrást.

To by jistě Ivan experimentátor ocenil, říkal jsem si, a v duchu se mi připomínaly jeho mnohdy dosti divoké keramické kusy a kousky i odvážné projekty. Ty z posledních nazvané Vesmír oceněné před třemi lety také na Světové výstavě keramiky Mino v Japonsku.

S prvními velkými kapkami deště jsme dosáhli Plzně a brzy se doptali na Slovany a Francouzkou ulici číslo 22, bývalou Výstavní síň Unie výtvarných umělců, dnes ještě naposledy Ateliér George Ohra(nebojácného experimentátora s avantgardním přístupem k tvorbě, který je dnes označován za zakladatele moderní keramiky). Tady vznikaly společné keramické projekty. Na tomto místě Ivan se svými přáteli žil a pracoval poslední léta a tady se krátce před koncem loňského roku zastavilo i jeho srdce.

Neveliký výstavní prostor, přístupný přímo z hlavní ulice shovívavě pojmul desítky přátel, kteří možná stejně jako i my, nemohli přijmout Ivanovo tak náhlé a rezolutní rozhodnutí odejít a nevrátit se. Ivan tu ale už opravdu nebyl.

Byla tu jen jeho keramika hlíněná poesie jeho života, Ivanovo Blues a my.

My jeho přátelé a kamarádi, kolegové i žáci, obdivovatelé a ctitelé. Mluvilo se o něm, o jeho práci, říkala se jeho slova, hrálo se na jeho kytaru, jen Ivan tu zkrátka nebyl. Jakoby si na chvilku odskočil, říkal jsem si. Přál bych si to tak.

Dnes nebyl den úspěchů ani radosti. Dnešek byl tak trochu nazdařbůh. Pomyslil jsem si.

Nenašel jsem ani Zdař Bůh 1 ani Zdař Bůh 2. Nepotkal jsem ani Ivana Hostašu, abych se s ním mohl rozloučit. Odcházeli jsme dříve. Doma nás čekaly naše dvě malé děti. V uších mi znělo jen Ivanovo neser se s tím. Tak pojmenovaly kurátorky i tuto výstavu. Pěknou výstavu, příjemný čas. Večer byl vlahý a svěží. Cestou k autu jsem hleděl před sebe kamsi do prázdna a v duchu jsem říkal zdař Bůh Ivane, zdař Bůh. A On jakoby mi odpovídal po svém neser se s tim Jirko, neser se s tim. JD Duben 2008




Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod