Lampy, světýlka a kdeco z multimateríálu aneb co říkáte na copyright?

Snad ani není možný, aby se našel někdo, kdo nemá rád světlo. Nemám na mysli krtka, ale bytosti dvounohé, tedy především lidi. Snad i ten horník přece nevydrží alespoň bez plamínku lampičky.

Vše se dá z něčeho vyrobit. Já osobně vyrábím především z keramiky. Prostě hlíny. Ať už se jedná o pórovinu, kameninu či porcelán. Ne, že bych si s jinými materiály nerozuměl, nebo se mi nelíbily, ale nějak se nedostává času a ani energie. Velmi rád si sice kdeco vyzkouším, ale jinak zastávám názor, že švec by se měl držet svýho kopyta. Prostě pokud v něčem chceme být mistry, nic jiného nám myslím nezbývá. Neboť jen opakování ( neustálý tréning ), dělá mistry.

Jenže ony ty materiálový kombinace jsou zajímavý. Takže když pak jednoho osvítí světýlko lampy, tak jej napadne, že by se přece mohl stát oceánem a né být onou jedinečnou kapkou. Teda být, ale schovanou s více kapkami v jedinečném celku.

Jelikož mne neustále oslovují, udivují i překvapují opravdoví mistři řemesla, pokusím se i já na své cestě nabídnout svůj díl.(I přestože se mistrem necítím, ale podporuji otevřenost a sdílnost, ne porušování copyrightu ) Myslím, že mistři předávají své umění dál. Jedinečnost spočívá v tom, že dílo žije a vyvíjí se. Je jako myšlenka...nesmrtelné. Nejlepším důkazem kvality je snaha žáků mistra napodobit a těch nejlepších, mistra překonat.

Pokud žák otevřeně informuje jak vzešel a odkud pramení, rozhodně neporušuje autorská práva. Vždyť dělá reklamu mistrovi. A tak by to podle mne mělo být.

Ono i věčné hašteření a nemravné kopírování je čistou známkou úrovně společnosti. Pokud někdo něco „ojede“ ne za účelem jednoho kusu a aby se něco naučil, ale aby nadělal prodejný zboží a vydělal peníze, tak se jedná o jeho ubohost. Navíc to vydává za svůj nápad a ani nepřizná, že jej někdo inspiroval, pak porušuje copy, ale i morálku. To, že u takového nakupuje většina kupujících a kvůli ceně, ve které samozřejmě není započtena výuka a vývoj, je opět bídou společnosti.

Nejsem sice žádný znalec orientu a ani Japonska či Korei, či jiných zemí a kultur, ale fungování těchto tradic u nás je nějaké nemocné. Nechci tvrdit, že je to systémem, politikou či něčím jiným. Je to myslím v nás, lidech. Za úbyt řemesla a kvality na úkor kvantity a braku jsme zotpovědni všichni svým chováním a přístupem.

Každý sám se můžeme zeptat sebe, co jsem udělal. Nikdo to neví líp než my sami. Koho a co jsem doporučil, kde jsem pomohl a poradil. Co jsem koupil a kde a od koho? No a pak se uvidí kdo a proč pláče, že venku je to lepší, že se víc kupuje a lidé jsou sdílnější. ®e tam se více cení a rozumí rukodělné tvorbě.

A jak to vidíte Vy?