Hrnčířská píseň

Hrnčířská píseň
Když si poněkud popílím, chci si drobet zazpívat, o tom hrnčířském řemesle, chci máličko chválu vzdát. Všechny pány hrnčíře, mistry, též tovaryše, podle hrnčířského zvyku, chci všechny pozdravovat.
Počátek toho řemesla, byl jest zemský tvar v ráji, kteréhožto páni mistři, na svých štítech nosejí. Sám Buh první hrnčíř byl, Adama z hlíny stvořil, a to hrnčířské řemeslo, velmi krásně ozdobil.
Umělé jest to řemeslo, každý uznati musí, neb se o něj žádný fušar, nikdy pokusiti nesmí. Jak náš výrobek zkazí, žádný jej víc nespraví, radujte se , páni bratři, uděláme zas jiný.
Též pro pány pijalisty, jsme velice potřební, neboť oni naše džbánky, vždy velmi rádi vidí. Jak si do něj nalít dá, pije až dno uhlídá, od večera až do rána, se džbánkem se obírá.
Obzvlášť my od kamnového, jsme velice potřební, mládenec i také panna, oba kamna milují. Když je mládenci zima, na špacír zapomíná, nechá pannu na ulici, u kamen se ohřívá.
Počež páni hrnčířové, z toho se nic nermuťte, že ve vašich všedních šatech, zamazaní chodíte. Ve všední den při hlíně, a ve svátek při víně, radujte se, páni bratři, každá panna vás přijme.
Ptala se dnes Kortlinka Andulinky dychtivě, co to včera tancovali, za chasníci v dvoraně. To byli švarní hrnčíři, chasa jak oficíři, s těmi bych si vinšovala, zítra jíti k oltáři.