Artkeramika.cz

Pavlína Wolfová  (kolodorka@seznam.cz):  Dobrý den, ráda bych reagovala na článek Alice Veitové o ateliéru Jany Krejzové v Újezdci. Keramika a vše, co se k ní přirozeně pojí, mne doprovází již asi 15 let. Stále však v tomto „velkém hliněném světě“ nacházím volná místa, která mne provokují k jejich naplnění. Ale není vždy snadné nalézt k tomuto vhodnou cestu. O Janě jsem se dověděla zcela náhodou. O její práci jsem nevěděla zhola nic. A v této příznivé konstelaci počáteční tmy jsem potkala Janu. Která: - nevnesla světlo do mé tmy, - nezvrátila můj dosavadní úhel pohledu na věci hliněné, - neotevřela nové dveře. Ale mohla jsem otevřít velmi staré a krásné dveře statku, dnes ateliéru (není od věci, zajet se podívat aspoň na ně, třeba v den otevřených dveří). Byl mi dán k dispozici prostor a čas, v nichž se mi jeví všechny tvary, obrysy a odstíny zřetelnější. V nichž všechna volná místa v „mém hliněném světě“ a všechna „ALE“ vůči mé dosavadní práci hovoří jasnějším jazykem. Ovšem, nejde o žádnou mysterii nebo nahodilost. Jana, zcela záměrně a mohu-li posoudit, koncepčně vytváří prostor, v němž se mohou setkávat lidé s odlišnými zkušenostmi a ambicemi. Jana hněte jedinečný prostor inspirace, práce, tvořivosti, dřiny, skupinové kooperace, někdy i spánku, tvůrčího individualismu, symetrie, skupinové dynamiky, asymetrie, sdílení a nekonečného hledání. A v neposlední řadě, zase práce. Mnohdy pak vznikají nové nečekané cesty a tvary. Slovy Jany: „v odlišném čase hlíny“. děkuji Pavlína Wolfová