Věčná dovolená s hrnčířským kruhem.
T. Macek
(12.7.2010)
Stává se mi už docela často, že se u mě v hrnčírně zastavují mí známí i noví známí rekrutující se z mých navracivších zákazníků. Tomu už se neděje jen v čase předvánočním, ale i v tomto parném dovolenkovém letním období.
Tak abych se neustále jen netrápil myšlenkou, kde vzít prostředky na dovolenou, o času nemluvě, jsem se k problému postavil čelem. Připomínky návštěv, „ty se máš, ty seš na dovolené furt“, jsem prostě realizoval i na úrovni čistě materiální.
Pořídil jsem si další hračku. No já ji užívám už dýl, ale ne vždy jsem ji měl k dispozici, tak jsem tento fakt napravil její koupí. Když je běžné dát za dovolenou řádem několik desítek 1000 a na vybavení stejně tak, tak proč se nezařadit k většinovým statistikám, ne? Prostě zas letos nikam nepoletím a jachtu si koupím až příště. Navíc se tím nevyčlením z řad úchylných hrnčířů, kteří stejně vše, co vydělají, opět investují do hlíny.
A proč jsem zas utrácel. Prostě abych mohl více meditovat a rozjímat a byl ještě více venku. Mé lepší Já – Dag, to také uvítal. Prostě jak je venku snesitelněji, tak si práci přemístíme na verandu, nebo mezi stromy.
Jindy utečeme do stínu dílny, ale necháme si plně otevřeno. Průvan má sice mnohem vyšší nároky na starost o zboží, ovšem ptačí zpěv a bzučení hmyzu za to někdy docela stojí.
No a když už jsme na tý dovolený? Ne?
