Červené měďnaté glazury
J. Pankova
(4.8.2009)
napsal Tom Coleman (volny preklad Jaja) Zamiloval jsem se do měďnatých červených glazur od prvni chvile, kdy jsem začal dělat keramické nádoby. Prvni červený kus, co si vzpominám, že jsem viděl, byl starý činský džbán v Portlandu (Oregon), v Muzeu Umění. Od toho dne mi to bylo téměř rituálem vypálit červenou nádobu nebo alespoň dát pár testů do každé nakládky pece. Mi keramičti přátelé se mě neustále ptaji na časté použiti červené. Většina z nich řiká, že měďnatých červeni neni jednoduché docílit, ale když to jednou zvládnete, co z toho dál můžete mit? A pár lidí mi říká, že červené glazury jsou moc zářivé nebo prostě nudné, že povrch nádoby neni zajimavý. Ale pro mě dobrá červená glazura má mnoho odstinů a bohatost, kterou žádná jiná glazura nezopakuje.
Bylo to vzrušujici nakládat do pece prvni test s receptem nalezeným v obskurni keramické příručce. Myšlenky na krásnou, smyslnou červeň se mi proháněly hlavou po celou dobu výpalu. Ovšem dalši den mě přivitala matná, játrově růžová barva. Od těch dob jsem vyzkoušel mnoho receptů s rozličnými výsledky, ale myslim si, že každý recept je tak dobrý, jak dobře se vám ho podaři vypálit.
V prvopočátku mých ranných výpalů jsem si všiml, že když červené byly nablizko nadobě s lesklou, světlou glazurou, měd vyzarila ven a udělala červené ličko na vedlejši nadobě. Někdy na původni nadobě zbyl jen malý červený fliček, zatimco zbytek nádoby zůstal bilý. Zaujalo mne, že červená, která zůstala, měla nejbotašti odstin. To mě přivedlo k přesvědčeni, že v mistě, kde se skoro všechna měd vyredukuje je to, kde docilite nejlepšich červenych. To může nastat jen pokud doba výpalu a mira redukce je pečlivě řizena. Formulka glazury, kterou si vyberete by měla vytvořit lesklý povrch na vrcholu výpalu, ale nesmi sjiždět z nádoby, aby udělal dobrou červeň. Musite být schopni nanést glazuru docela dost tlustě, aby neztrácela svůj obsah mědi v průběhu vysokého redukčniho cyklu. Existuje pár metod, jak tento problém řešit:
1
Přes glazuru natřete štětcem kysličnik železa. To pomůže uzavrit povrch glazury za vysokých teplot.2
Pod glazuru natřete štětcem mědnatou engobu. To vytvoří zábranu která zadrži měd.3
Vypalte nádobu v mufli, která má stěny natřené uhličitanem mědnatým. To způsobi, že mědnaté páry vyzáři zpět na nadobu4
Přes červenou glazuru naneste průhlednou, poněkud niž se palici glazuru, To pusobi podobně jako nátěr z oxidu železitého, ale dovoli to barvě lépe se vybarvit.5
Přidejte trochu karbidu křemiku do glazury. To způsobi mistni redukci, která vytrati pomaleji.
Všechny moje pokusy potvrzuji, že dobré výsledky je možné docílit praktiky při každém výpalu, pokud je celá nakládka plná mědnatých červených. To umožni mědi v plynné fázi přecházet z nádoby na nádobu a nezmizet jen tak v komině. Použivám malou čtrnáct kubickych stop velkou plynovou pec na páleni svých červených. Výpal od začátku do konce trvá deset až dvanáct hodin. To dává uhliku dost času, aby se dostal do glazury. Po té držim pec v lehké až středni redukci asi hodinu a nakonec patnáct minut v oxidaci. Tento proces opakuji dokud se nepoloži žároměrka 8. Pak držim pec v oxidaci dokud se nepoloži žároměrka 9. To vyčisti povrch od přebytečného uhliku. Když se tento postup nedodrži, glazura má tendenci vycházet se začouzeným nebo blátivým vzhledem. Tento pálici cyklus, ve spojeni s jakoukoli glazurni formuli, by měl byt sloužit jako základ pro dosaženi dobrých mědnatých červeni.
Všechny své červené glazury jsem testoval a použival na bile kamenině nebo na porcelánu. Mohou být použity i na tmavou kameninu, ale zjistil jsem, že vytvoři větši bohatost odstinu na světlém pozadi. Jestli to chcete zkusit se světlou hlinou, naneste na tmavou hlinu engobu ze světlé hliny. Jestli glazurni formulka je na moc vysokou teplotu, nebo pokud se dost nevytavi aby vytvořila dobrou červeň, zkuste nahradit část živce nefelinickym syenitem. Jestli se glazura zdá být téměř akorát, ale je moc matná a přidavek tavitka přiliš změni složeni, zkuste ji pro lepši výsledek tence namočit do oblibené seladonové glazury.
Originální odkaz
http://www.studiopotter.org/articles/?art=art0003 je odkaz na stránku pro ty, co čtou raději v jazyce anglickém. Pokud vás recepty inspirovaly a hledáte, kdeže pořídit suroviny, zkuste to tu:http://www.artkeramika.cz/index.php?node=7
This article first appeared in Studio Potter, Volume 8, Number 1 (December 1979). Copyright © 1979 by Studio Potter. All rights reserved. May be reproduced with permission of Studio Potter.
