VÝPAL KERAMIKY V MILÍŘI

A. Veitová   (7.3.2009)
napsala:Jana Krejzová

Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí , koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. A papírovou pecí se zase tak trochu obloukem vracíme k jeho pravěké formě. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.

velky_obrazek

Tvar milíře je podobný kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme. Tím zamezíme rychlému vyhoření vsádky milíře. Milíř se zapaluje odspoda. Dle jeho velikosti ze dvou nebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné. Z tohoto důvodů se snažíme o co nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty a udržovali tím co možná nejstálejší prostředí uvnitř milíře během jeho pálení.

velky_obrazek

Z výše popsaných důvodů není vhodné, aby milíř hořel příliš rychle, a proto po jeho rozhoření odbouráváme komín a případně celou stavbu,nebo její část ,zabalujeme další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel /.

velky_obrazek

Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží.

velky_obrazek

Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně také ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy jako vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě vsazeného objektu uprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání. Proces hledání jak pálit milíř. ..

velky_obrazek
velky_obrazek
velky_obrazek
velky_obrazek
napsala:Jana Krejzová
velky_obrazek
Pokud chcete začít s výpaly, které jsou méně náročné na práci, kupte si elektrickou pec: http://www.artkeramika.cz/index.php?node=3
Artkeramika internetový obchod

diskuze

petr novák  Hezký článeček. Nezkoušeli jste někdy proměřit žéroměrkami teploty v milíři? I když píšeš že doba výpalu bývá různá, máte nějaké časové rozmezí které se vám ukázalo jako nejvhodnější? Odpovědět 8.3. 9.33
jana krejzova  Žároměrky nejsou moc výhodné, lepší zkušenosti mám s optickým pyrometrem.Časové rozmezí výpalu pro milíř který je na fotografiích je 6 -10 hodin do vrcholu výpalu a pak to celé chladne nejméně celý den. Samozřejmě hlavně záleží na počasí,a tom zda stavíš druhý plášt či nikjoliv.. Odpovědět 10.3. 14.26
Milan Hladký  Zkoušeli jsme 2x milíř u paní Zálešákové na její zahradě v Brně. Palivem byl koks, asi 4 pytle na brambory za cca 500 Kč. Poprvé jsme nedopálili, protože se jí zdálo že milíř příliš svítí a bude v němy vysoká teplota. Tak jej trochu rozebrala. Druhý pokus byl o půl roku později. Tentokrát jsme dokonce milíř obalili asi do 1/3 sibralovou vatou. Teplota se nám vymkla z rukou. Dosáhli jsme více než 1300 °C. Většina výrobků byla sklovitá a zborcená. Pálili jsme hrubou šamotovou hlínu co měla vydržet až 1300 °C. Problém byl vůbec koks zapálit. Pomáhali jsme si fénem, vždy asi 40 minut. Až koks konečně chytil už šlo vše samo ... Milan Hladký Odpovědět 11.3. 22.14
Milan Hladký  Zkoušeli jsme 2x milíř u paní Zálešákové na její zahradě v Brně. Palivem byl koks, asi 4 pytle na brambory za cca 500 Kč. Poprvé jsme nedopálili, protože se jí zdálo že milíř příliš svítí a bude v němy vysoká teplota. Tak jej trochu rozebrala. Druhý pokus byl o půl roku později. Tentokrát jsme dokonce milíř obalili asi do 1/3 sibralovou vatou. Teplota se nám vymkla z rukou. Dosáhli jsme více než 1300 °C. Většina výrobků byla sklovitá a zborcená. Pálili jsme hrubou šamotovou hlínu co měla vydržet až 1300 °C. Problém byl vůbec koks zapálit. Pomáhali jsme si fénem, vždy asi 40 minut. Až koks konečně chytil už šlo vše samo ... Teplotu jsme měřili jen prvních pár hodin. Mám na to digitální multimetr z Bauhausu s dotykovým čidlem typu K do nějakých 1300 °C za nějakých 500 Kč. Ale přemohla nás únava a mně i svařák atak jsem v noci neměřili. Výpal byl vždy od sobotního rána. Opticky byla největší teplota kolem půlnoci a v neděli před obědem už šel milíř v rukavicích opatrě rozebírat. Je zbytečné dávat koks do nádob. Není do nich přístup vzduchu a nevyhoří. Snad se dosáhne alespoň nějakých redukčních efektů. Tolik tedy mé skromné zkušenosti. Milan Hladký Odpovědět 11.3. 22.18


Jméno:   Email:  
Opište řadu čísel auth image :