Keramik na cestách aneb nechcete mě radši nechat doma? Díl 2.

Opustili jsme tedy kaňon řeky Verdon a pokračovali dál, k jiné řece, neméně malebné, k řece Ardéche. Již předem jsem věděla, že nedaleko se nachází keramické městečko St. Quentin de la Poterie, které jsem vždycky toužila navštívit. Dorazili jsme právě okolo poledního a neznalí místních mravů nám nedošlo, že do 15ti hodin mají všichni siestu. Šťastní to lidé! Takže jsme se přesunuli jinam, do blízkého Uzés , užili si posezení pod platany v místní kavárně a poté se znovu vrátili do St. Quentinu.. Vedro kolem 30ti stupňů způsobilo, že větší část naší rodiny začala s mým výletem ztrácet trpělivost. Já jsem však byla jako v ráji. Městečko malé a poklidné je plné dílniček a ateliérů s rozličnou keramikou, jen si vybrat.

Dokonce tu nabízejí ubytování – stáž pro keramiky z jiných zemí, příležitost se něco v místních dílnách přiučit a jednou ročně v červenci zde probíhá již zmíněný keramický festival Terralha – takže mladí a svobodní, máte možnost !
Výlet je u konce, návštěvu slané pece se mi již nepodařilo prosadit. Kluci si odtrpěli svoje a vědí proč. Zítra se sjíždí na kanoi řeka Ardéche, trasa dlouhá 25 km….. Proti čemuž já teď už nemůžu říct ani slovo…

Více o st. Quentin na :
http://www.officeculturel.com/metiers-art/atelier.php.
http://www.musee-poterie-mediterranee.com/





