Když se roura nevejde do díry, aneb žádný stroj není dokonalý.
T. Macek
(30.6.2011)
Sklidněte myšlenky, nechci nic hanět. Jen chci říci, že je mnohem důležitější přístup člověka k problému, než dokonalé vybavení. Osobně preferuji jednodušší věci a také věci s historií. Nemusím zrovna ty nejnovější novinky, ovšem netvrdím, že jsou špatné. Co si kdo pořídí, je vždy jen jeho osobní priorita. Přesto někomu může napomoci při složitém rozhodování co a jak? Napomoci příběh, jak to dělali jinde.
Dost často a pořád dokola dostávám v e-shopu dotazy co a jak. Co je lepší. No jednoznačná odpověď neexistuje. Pro každého je to trošku jinak. Navíc odpovědět se dá jen na základě informací a požadavků. Čím jsou přesnější, pravdivější a realističtější, tím může být odpověď přesnější, konkrétnější a srozumitelnější.
Dost často se lidé zlobí z povrchnosti odpovědí. Rozumím, i já byl kdysi v té kůži i oněch pocitech. Problém je, že opravdu keramika je guláš o mnoha výjimečných ingrediencích, jak už tu dříve zmínil Pravoslav Dorda a další kolegové keramici. Takže dost často je problém spíše v tom, že se ptáme, ale nevíme přesně na co. Takže se pak stává, že i když dostaneme dosti vyčerpávající odpověď, rozumíme jen tak, jako by ji vyřknul Maďar. Jakožto rodilý slovan pak máme opravdu velmi malou naději na konverzaci a porozumění. Proto se často navracíme z takového studijního výletu obohaceni o energii místa a člověka, který něco ví, ale nepoví. Jenže on poví, problém je, že nerozumíme.
Postupem času, jak nabýváme na zkušenostech a znalostech, začínáme rozumět. Nejspíše i při delším pobytu mezi Maďary se vám poštěstí něco pochytit. Stejně tak i intenzita studia keramiky přinese své ovoce. Ovšem na vaření kvalitního guláše je potřeba kvalitní příprava a hlubší znalost ingrediencí.
Mnozí řemeslníci jsou schopni předat své znalosti a zkušenosti. Dokonce s radostí, že kvalitní zásady řemesla zůstanou uchovány a ceněny. Přesto by bylo dosti naivní si myslet, že se kvůli našemu pochopení a domluvě naučí všichni Maďaři česky? Stejně tak nikdo nebude zjišťovat, jestli rozumíte něčemu, co se od keramika očekává.
Myslím, že dostatečné množství informací k odrazu je napsáno nejen na ARTkeramice, ale i v mnohých dostupných publikacích. Je sice možné, že někdo něco přehlédne, přeskočí či zapomene, ale nikdo by neměl očekávat, že ho někdo neustále povede za ručičku. Ono: Chytrému (snaživému) napověz a hloupého (líného) kopni, má svou moudrost.
Nechci tu přímo propagovat svou knihu, neboť v ní je jen zlomek, nástin informací o keramice, ale nastínit jednu z mnohých možností. Technologie keramiky byla dosti dobře sepsána pány Kutzendorferem a Hanykýřem a stále se dá pořídit nejen na webu. Na webu fungují i nástroje na vyhledávání. A nejen na artkeramice. Možná, že po jejich seznámení budete mnohem lépe rozumět a nejspíš i pokládat srozumitelnější otázky a vaše výlety přinesou mnohem hlubší poznání, které zajisté přinese i mnohem více radosti. No a časem začnete vařit i ten stále lepší gulášek. A pak dáte i ochutnat, třebas tu na webu.
To já zas vařil a málem neupek. To si prostě tak točíte láhev a myslíte na krásy světa. Chcete zákazníkovi vyhovět a jak se to tak pěkně od ruky zvětšuje a zvětšuje, tak přidáváte a přidáváte. Počítáte, měříte a přemýšlíte. No a tak v tom rozjímání zapomenete, že ta hlína, kterou jste si namíchali, má více ingrediencí, než ta koupená a v trochu jiným poměru. Takže to smrštění bude krapet jiný. No a jako korunu na hlavu nasadíte tím, že si pomáháte plamenem a dosušujete, takže ono %to smrštění do suchého stavu je úplně jinde.
Tak se vám pak klidně podaří to co mě. Hotovou, tedy vyschlou a na peci doschlou nádobu posadíte na úplný dno pece a ať koukáte jak chcete a šibujete zrovna tak, tak nádoba vykukuje přes okraj pece. To se pak radost z velikosti změní na vztek z blbosti a to vaší vlastní. To by si pak jeden nejraději sám nafackoval. Jenže to by zas nic moc nevyřešilo a jak by to bolet přestalo, zas by to ten blbec mohl zopakovat.
Takže je potřeba něco vymyslet. No výrobci pecí teď začínají skřípat zubama, neboť je to pěkný zvěrstvo, ale na druhou stranu, co by jeden neudělal pro trochu toho dobrodružství a radosti. Pokud vlastníte dobrou poklopovou pec, stačí oddělat víko. Pokud vlastníte dvě stejný, máte vyhráno. Prostě z nich naskládáním na sebe vytvoříte jednu vyšší. Pokud nemáte, tak na vršek naskládáte cihly. Samo, že takový, co vydrží žár a navíc dobře izolujou. No čím víc budou stejný jako ty, co z nich je pec seskládána, tím líp.
Spáry, ale hlavně klíny, lze vyplnit hlínou. Jednak to bude trošku izolovat, ale hlavně to bebude úplně šlehat ven. I tak to bude zářit a unikat až až. Ovšem pokud takto chcete pálit jen sem tam, tak to vyjde mnohem lépe, kež pořizovat velikou pec. Každopádně pár takových experimentů až tak moc nic nezničí. Pokud máte dostatečný odstup od stěn a stropů, dá se to přežít. Ovšem nesplňuje to žádný předpis a ani normu. Také elektroměr má trošku méně líbivé otáčky.Avšak po takovéto malé technické alchymii vše snadno navrátíte do předchozí podoby, bez škodlivých následků. Pro běžné užití bych takovou technologii nedoporučoval, neboť rozložení tepla a spotřeba jsou dosti nedobré. Proto bych doporučil spíše volit pec podle vyráběného zboží už při nákupu.
Možná, že lepší na něco složitějšího, je pronajmutí si pece. Myslím, že byť krapet dražší řešení, tak dosažení lepších technologických výsledků by za to mohlo stát. Prostě cena většího zboží je i odvislá od cen vybavení a procenta úspěšnosti. Vše spolu tak nějak souvisí. V řemesle, a v tom poctivým zvlášť, se nic neukecá. Přesto věřím, že takovéto postřehy mohou minimálně nakopnout k rozhlédnutí se nějakým směrem. Nebo třebas jen pomoci při výběru nějakého toho vybavení.
Pak se dá zvážit třebas i lepší výběr. Vždyť i takové informace týkající se kruhů, se dají různě vyložit. Centrovací kapacita hmotnosti je vždy mnohem nižší, než se udává, že kruh utáhne.
Takže na závěr bych to zhodnotil po stránce vybavení na velice uspokojivé. No vlastně si nedokážu vybrat lepší. Tak dobrý oheň a ať se točí!
