Černoraku 2015 - Očima Petra Tomse Konstrukce vysokožárné pece na dřevěné uhlí.

 

Černoraku 2015 - Očima Petra Tomse

Konstrukce vysokožárné pece na dřevěné uhlí.



V článcích popisujících dění na konferenci Černoraku 2015, které zpracovali někteří z kolegů, jste měli možnost sledovat celou akci z různých úhlů pohledu. Mojí úlohou je seznámit čtenáře s konstrukcí jedné z testovaných pecí. O výsledcích diskuze řešící další budoucnost širší keramické komunity v ČR napíšu v samostatném příspěvku.

 

Začněme tedy s jistě populárním tématem, a to s několika řádky o původní japonské peci na dřevěné uhlí. První velký problém stál již na samotném začátku. Přestože lze internet vnímat jako nevysychající studnici informací snad o čemkoliv, co vás zrovna napadne, pro techniku Kuro-Raku to rozhodně neplatí. Shánění podkladů v nějakém alespoň trochu srozumitelném jazyce, se brzy ukázalo jako naprosto marné. Bylo potřeba změnit taktiku, respektive jazyk. Zde odvedl neocenitelnou službu Google-překladač. Anglické termíny překládané do japonských znaků udělaly ve vyhledávači své. Zanedlouho se na mě usmálo štěstí a z hlubin východoasijského internetu začaly vylézat „zašifrované“ stránky o tajemné technice. Jako nejzásadnější se ukázal dokument z roku 1736, odhalující střípky z konstrukce a typologie tradičních Raku pecí (obr. 1). Dalším důležitým zdrojem informací byla praktická videa z YouTube od uživatele Masashi Komatsu.

 

Až v průběhu tohoto vyhledávacího martýria mi došlo, že tajemství černého Raku vlastně nepřekonal ani Paul Soldner zakladatel novodobého tzv. amerického Raku. To co mnozí považují za japonskou techniku, totálně převálcovalo původní Aka-Raku a Kuro-Raku. Ale vznik a nebývalý rozmach redukce v pilinách byl pravděpodobně podmíněn nedostatkem zpráv o originální technologii. Tuto domněnku mi dále potvrdil rozhovor s keramičkou mnoho let působící právě v Japonsku. Tamější řemeslníci ovládající výpal ve dřevěném uhlí si dodnes úzkostlivě střeží všechny detaily svého umění.



Ale zpět domů! Ze shromážděných zdrojů mě nejvíce zaujala nejstarší z variant. Možná původem až z dob slavného Tanaky Chōjira, prvního z linie rodu Raku. Videa z YouTube ukazují stavbu a výpal právě takové pece. Zde autor skládá plášť ze tří zvlášť vyrobených segmentů. Nepřipadlo mi to jako příliš vhodné řešení, protože se každý z plátů trochu jinak smrštil v průběhu sušení. Máme-li napodobit japonskou techniku, tak i s japonskou precizností, prošlo mi hlavou. Vnější stěnu jsem tedy vytvořil navinutím jednoho asi 4 cm siného plátu na kónický plastový sud. Po sejmutí z „formy“ byly rozměřeny a vyřezány otvory pro odchod spalin, umístění dyzen (vzduchových trysek) a vsunutí kukru a termočlánku (obr. 2). V nejzazší možné fázi sušení jsem svislými řezy rozdělil kužel na třetiny. Stavba pláště spolkla asi 50kg žáruvzdorné hmoty SN1 od výrobce P-D Refractories – Velké Opatovice. Vše nasvědčovalo tomu, že pec nedokáže odolat obrovským rozdílům teplot a během výpalu popraská. Většina takovýchto prasklin začíná od povrchu. Zaleštěním povrchu kalenou planžetou byl proto zpevněn. Mnohasetnásobným překládáním hmoty před samotnou výrobou plátu vznikla vrstevnatá orientace částic, také zvyšující odolnost proti přílišnému popraskání. Nezbytným opatřením bránícím rozpadnutí pece je její pevné svázání silným ocelovým drátem (obr. 5). Segmenty prodělaly jednožárový výpal na konečnou teplotu 1240°C s dvouhodinovou výdrží. Všechny montážní spáry vyplnila žáruvzdorná malta (obr 4,5).


 Obr. 2

Stěnou pece procházejí 3 dyzny rozvádějící spalovací vzduch rovnoměrně po obvodě. Pravidelné zásobování vzduchem do co možná největšího objemu paliva se později ukázalo jako velmi důležité pro správnou funkci. Vzduchový kanálek neprobíhá cihlou (dyznou) přímo, ale rozdvojuje se do písmene „Y“. V případě průběžné drážky by vzduch ze všech tří stran směřoval do středu, což by zřejmě znamenalo značné lokální ochlazení dřevěného uhlí. Kanálek v jedné z cihel jsme na druhý den rozšířili kvůli snazšímu prostupu plamene předehřívacího hořáku. Tyto 3 dyznové cihly zároveň tvoří podporu pro vložené pouzdro zabraňující kontaktu vypalované nádoby s uhlím a popelem (obr. 3).



 Obr. 3

Samotné pouzdro - mufle (obr. 3) se skládá ze 4 dílů. Dno tvoří do kruhu vyříznutý karborundový pecní plát asi 1cm silný. V zásobě jsme měli ještě dvě šamotová dna, ale karborundum se skvěle osvědčilo, tak náhradníci ani nepřišli na řadu. Na válcový plášť mufle dobře posloužily zkrácené komínové vložky z šamotu. Předem jsme připravili dva průměry 160 a 200mm. Byl zde totiž předpoklad, že šířka mezery mezi vložkou a stěnou pece bude mít zásadní význam pro fungování celého zařízení (obr. 4). Na plné čáře zvítězila, druhý den použitá mufle s menším průměrem. Pouzdro uzavírala poklička zabraňující spadu paliva na nádoby. Tato byla opatřena masivním okem pro snadnou manipulaci pomocí ocelového háku. Za víkend popraskaly tři kusy. Jistě by víc vydržel žáruvzdorný materiál Witgert W922 (Propec Úvaly), testovaný na druhé peci. Kukr protažený pláštěm a ústící v mufli výrazně usnadnil měření teploty a kontrolu glazur v jejích útrobách. Horní otvor celé pece měl uzavírat poklop ze dvou půlkruhových plátů (obr. 6), ale nakonec tutéž úlohu a mnohem lépe, zastala vrstva paliva.

 

Obr. 4


 

Obr. 5

Naše pícka vyžaduje neustálý přísun vzduchu. Původně tuto práci zajišťovaly měchy. Naštěstí pro nás jsme je nestihli opatřit. Jistojistě bychom se udmýchali k smrti. Tento nezáviděníhodný konec nám ušetřil radiální ventilátor napojený do rozvaděče. Dál už stlačený vzduch distribuovaly gumové zahradní hadice zakončené ocelovou dvoucoulovou trubkou (obr. 6). U výpalů jsme ocenili těsnost celé vzduchotechniky.

Obr. 6



Jak to všechno fungovalo? Mohu s potěšením prohlásit, že desítky hodin příprav a přemýšlení přinesly své ovoce. Detailním popisem výpalů vás nebudu znovu unavovat. Vše již najdete v článcích ostatních účastníků. Snad jen pár slov ke stavu pece po dvoudenním zkušebním, ale tvrdém provozu. Nejprve musím poznamenat, že se jednalo o podmínky v mnoha ohledech extrémní. Maximální teplota ve spalovacím prostoru dosahovala hrůzostrašných 1495°C!!! To znamená, že čtyřcentimetrová stěna pláště musela čelit obrovskému teplotnímu spádu. Nejvyšší teplotu v mufli jsme naměřili přes 1270°C. I toto je to hodnota, za kterou se mnoho keramiků ve své praxi běžně nevydává. Navíc bylo celé zařízení vystaveno několika desítkám drastických ochlazení plynoucích z podstaty techniky výpalu. Stav vnějšího pláště odpovídal předpokladům. Vyskytlo se několik dlouhých prasklin, které by po uvolnění drátu patrně vedly k rozdělení desek na pár menších dílů. Převoz a manipulace se staženou pecí nečinilo žádné obtíže a v klidu zvládla 200km dlouhý transport v autě. Vnitřní struktury vyjma dyzen demontáž nevydržely. Ty budou po očištění dále schopny provozu. Vysoká teplota společně s působením popelů vytvářela na mufli nádherné povrchy. Asi takové jako vznikají po několikadenních výpalech ve velkých asijských dřevopecích. Na některých místech popel oderodoval pár krychlových cm žáromateriálu a zanechal hluboké stružky lesklé skloviny (obr. 7,8). Fotografie ukazují stav mufle po jednom dni pálení.

 

Obr. 7

 

Obr. 8



Ptáte-li se na další vývoj zařízení, pak příští konstrukce jistě nezůstane beze změn. Především upravíme tvar mufle. Předpokládám, že kdyby se směrem dolu zužovala, usnadní se tak propad paliva do prohořených dutin, což přinese rovnoměrnější výkon. Navíc se usnadní manipulace s nádobou uvnitř pouzdra. V této souvislosti vyzkoušíme již zmiňovaný žáruvzdorný materiál Witgert W922. Experimentální provoz jasně ukázal nadbytečnost osazení pro poklop v horní části pláště. Nejen že víko vůbec nebylo potřeba, ale římsa také trochu vadila při hutnění paliva v prostoru mezi muflí a pláštěm (obr. 4).



A po úpravách? Po úpravách se budu strašně těšit na další výpaly a doufám, že tentokrát již s vámi.

Ohni zdar!


DAlší  o Černoraku:

http://www.artkeramika.cz/cernoraku-2015-v-kc-doupe-muj-pohled-jiri-svacina

http://www.artkeramika.cz/organizace-a-prubeh-keramicke-konference-cernoraku-2015-ocima-tomase-macka

http://www.artkeramika.cz/cernoraku-2015-uvod-deni-v-keramice

 

 

 

 





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Helena Stiessová
12. 12. 2015 23:57:14

Je to dokonalý, hltám ty řádky se zatajeným dechem! :) Ať se vede, díky za zprostředkování dílků celé obdivuhodné akce přes váš web!

Viktor
09. 12. 2015 14:17:39

Petře, tahle "raketová pícka" je absolutní bomba! Moc se Ti povedla jak technologicky tak i zachováním tvaru historického originálu. Klobouk dolů..!
A také zajistila úspěch celé akce a to hlavně díky rychlosti náběhu teploty i ohřevu. Ne že by ta druhá pec "hora cihel" nefungovala, ale rozehřívala se půl dne...
Tahle "raketová" se vyhřála podstatně rychleji, jak je subtilní.
Jen škoda že popraskala. Myslíš že půjde ještě nějak vyspravit?

Tomáš Macek
09. 12. 2015 14:45:00

Myslím, že malé úpravy a bude úplně skvělá. Tak jako s každou pecí co se převáží a hýbe se s ní, má kratší životnost. I to by mělo být zohledněno na ceně takové akce a potažmo i na ceně samotných výtvorů. DAlší model by měl být krapet koničtější a nejspíš z více segmentů, než ze tří. těším se na další dobrodružství. tomas

Tomáš Macek
06. 12. 2015 18:32:00

Tato malá pícka byla prvním vyšlápnutím na velké cestě keramického dění v Česku. Příprava byla na první našlápnutí skvělá a troufám si říci, že by se dala s mnohem větší parádou zopakovat. Je to přinejmenším hozená rukavice firmám z oboru keramiky, ale především organizacím zabývajícími se kulturou. Akce je nejen velmi hodnotným počinem co se řemesla týče, ale je i skvělou, poučnou a především ohněm, světlem a jiskrami fascinující show.

Jiří Svačina
07. 12. 2015 09:30:09

......jsem raději řemeslníkem v pozadí než tvůrcem "show".....ale musím dodat / i za další členy týmu, že výše popsané Petrovo " dítě " je, domnívám se, mistrovským dílem....a poděkovat za možnost s ním pracovat......K tomu se povedly odladit i české čedičové glazury......obsluha,..... jedno z těch tajemství je "přesně a rychle".... rychlou prací dosáhla potřebných teplot......vždyť před touto akcí, /mimo internet/, nikdo ze zúčastněných současné japonské raku paliče,výpaly..... naživo neviděl......

ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod