Černoraku 2015 - Očima Petra Tomse - Historie Kuro-Raku

 

Černoraku 2015 - Očima Petra Tomse

Historie Kuro-Raku



Má-li být naše zpráva z konference kompletní, nemůžeme zůstat pouze u zkoumání technologií. Pro dobré pochopení Kuro-Raku je nezbytné poznat alespoň trochu z jeho historie a filozofického pozadí. Při zpracovávání tohoto tématu je dostupnost informací zdánlivě větší, než při studiu originálních technologií. Píšu zdánlivě proto, protože  se přibližujeme k nesnadno uchopitelné součásti japonské kultury - k zen-buddhizmu. Nejsem zen-buddhista, Japonec, ani japanolog, nedokážu tedy úplně přesně rozlišit relevanci a pravdivost údajů získaných především z internetu. Jsem si plně vědom troufalosti, s jakou se chápu tohoto velkého námětu. I přes veškerou snahu se jistě neubráním omylům a nepřesnostem, za což se předem omlouvám.



Přestože to Japonci někdy neradi přiznávají, měla na vývoj jejich kultury naprosto zásadní vliv blízkost ohromného kontinentálního impéria - Číny. Toto sousedství přineslo na ostrovy mnoho důležitých inovací. Jednou z nich byla znalost přípravy a konzumace nálevu z listů stále zeleného keře Camellia sinensis. Čajovník čínský se v Japonsku uchytil pevnými kořeny. Zprvu byl zelený čaj využíván v buddhistických obřadech. Později provázelo pití čaje různá obchodní jednání, či bujaré oslavy. Nestřídmost, hluk, soutěže, okázalost, luxus, elegance a bohatství, tak vypadaly čajové dýchánky. To měl na vždy změnit mezi jiným i zenový mistr Sen no Rikyū (obr. 1).

 

Obr. 1) Mnich Sen no Rikyū (1522-1591) a regent Toyotomi Hideyoshi (1536-1598)

U zrodu a časného vývoje současného japonského čajového obřadu, stálo několik důležitých osob. Nás bude zajímat tato trojice: Mnich Sen no Rikyū, regent Toyotomi Hideyoshi (obr. 1) a výrobce střešních tašek Chōjirō. Rikyū byl Hideyoshimu důvěrníkem a poradcem ve věcech náboženství, filozofie a estetiky, pomáhal s návrhy paláců a zahrad, ale především zformuloval nový řád pro čajový rituál Chanoyu, neboli Chadō (obr. 2). Dnes mluvíme o těchto zásadách SOULAD, ÚCTA, ČISTOTA a KLID. Pro nový obřad bylo potřeba opatřit nádoby vyrobené v souladu s jeho pravidly. Vhodným adeptem pro výrobu misek se stal právě řemeslník Chōjirō. Nevíme přesně z jakých důvodů, patrně kvůli názorovým neshodám souvisejících s čajem, nařídil vládce svému důvěrníku spáchat rituální sebevraždu tzv. seppuku., ale ještě před tím vznikly nádobky, přesahující svým významem až do dnešních dnů. Některé kusy se zachovaly a jsou k vidění v současných sbírkách. Miska využívaná pro Chadō, se bez ohledu na výrobní technologii, kterých je celá řada, nazývá chawan.

 

Obr. 2) Chanoyu, neboli Chadō

Chōjirōův otec Ameya přišel do Japonska pravděpodobně z pevninské Číny a přinesl sebou znalost techniky sancai, neboli tříbarevné keramiky (v Japonsku známá jako Cochin). Jedná se o využití transparentních nízkotavných olovnatých glazur probarvených oxidy kovů. A jak to tak bývá, techniku převzal i mladý Chōjirō. Bylo tedy nasnadě využít stejný výrobní postup i k zhotovení prvních čajových misek (nejstarší doložený kus - 1579). Tak vzniká do té doby nevídaná technika z počátku nazvaná Ima-Yaki. Na výrobu nádob dohlížel samotný Rikyū, kterému vyhovovalo, že při výrobě misek nebyl využíván hrnčířský kruh. Podřízené estetickým ideálům Wabi-Sabi, silně reflektující zen-buddhismus a taoismus byly povýšeny do duchovní abstrakce.



Novou keramiku si oblíbil i regent Hideyoshi a za odměnu předal hrnčíři pečeť Raku (obr. 3). Chōjirōův příbuzný Tanaka Sôkei začal znak používat na svých nádobách a dal tak jméno nové keramické technice. V Japonsku platí toto označení pouze pro chawany vytvořené členy rodiny Raku. Ne všichni příslušníci linie byli pokrevní příbuzní, ale pečeť Raku zdobí misky až do dnešních dnů. Tradičně je pravé Raku-Yaki určené výhradně pro účely čajového rituálu.

 

Obr. 3) Znak pro raku znamená potěšení, nebo radost



Dnes můžeme japonské Raku rozdělit na dvě základní technologické tradice a to na Aka-Raku -červené (obr 4.) a Kuro-Raku - černé (obr. 6). To červené odráží původní techniku sancai převzatou z produkce glazované krytiny a drobné střešní plastiky. Na železitém střepu, či engobě je nanesena silná vrstva průhledné olovnaté glazury. Důležitým předpokladem pro dosažení originální barevnosti je přežah v nerovnoměrné redukci (mohlo by jít o otevřený popř. milířový výpal). Pro ostré pálení stačí 700-1000°C. V muflové peci vytápěné dřevem, nebo dřevěným uhlím bylo místo pro 3-4 nádoby. Po dokonalém roztavení polevy musí miska přestát poslední zkoušku - rychlé vyjmutí z rozžhavené pece a dochlazení ve vodě. Dnes jsou velmi ceněné otisky v glazurách, jež zanechávají zvlášť upravené nástroje, ale traduje se, že Chōjirō používal obyčejné zámečnické kleště.

 

Obr. 4) Červené, neboli Aka-Raku



Kuro-Raku chawan! Extrakt zen-buddhizmu. První úspěšně datovaný kus pochází z roku 1582. Pro modelování nádoby se využívá hrubá neslinující světlá hmota. Na základ pro černou glazuru se zpracovává tzv. Kamogawa Ishi (obr. 5) - kámen z Kachní řeky protékající Kyotem. Povrchy mohou být zdobeny voskovou rezervou, nebo vrstvou měďnaté červené glazury známou jako Shinsya, ale většinou zůstávají bez dekoru. Výpal je veden výhradně v pecích na dřevěné uhlí. Teploty dosahují 1100-1200°C (jiný zdroj uvádí 1200-1250°C). Délka výpalu nepřesahuje 10 min.. Miska stojí v mufli sama. Detailní popis pecí a výpalu, tak jak jsme je dělali na konferenci, najdete v příspěvcích ostatních účastníků.

 

Obr. 6) Černé, neboli Kuro-Raku.

Popravdě řečeno, nikdy jsem pravé černé Raku neměl v ruce. Jak má tedy vypadat? Nezbývá, nežli se spokojit s popisem šťastnějších jedinců - těch, kteří tuto techniku znají a nebo ji přímo v Japonsku vyrábějí. Miska má být silná, ale zároveň velmi lehká. Mnohdy nedostanete příležitost zahlédnout sebemenší kousek střepu. Nezřídka se stává, že mohutná vrstva glazury pokrývá celou nádobu včetně podední a nožky. Povrch musí být teplý a měkký na dotek ruky i úst. Pórovitá hlína saje vodu a pomáhá tak vytvořit pocit vlhké intimity. Hřeje, ale nepálí. Udrží obsah teplý po celou dobu dlouhého rituálu. Šlehání čaje metličkou vytváří tlumený zvuk, který neruší obřadní atmosféru. Tmavá barva kontrastuje se svěže zeleným čajem.

Samotná miska neguje smysl pro mechanickou přesnost. Komunikuje na abstraktní a podvědomé úrovni. Je zhmotněním ideálu Wabi-Sabi tj. pomíjivost, prostota, asymetrie, klid, melancholie a tiché porozumění. Jen nedokonalé může dál růst. Má vzbuzovat představu opuštěné rybářské chatrče na břehu moře. Dlouhodobým používáním podléhá stárnutí a proměnám v čase a nakonec zkáze...

 

Obr. 5) Kamogawa - Kachní řeka v Kyotu









 



 



 

 





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Majka Krajná
12. 12. 2016 11:42:15

Díky Petře za článek, který jsem si opět se zájmem přečetla znovu... Ráda bych nadnesla téma materiálu a výroby chawanu. Je mě jasné, že je to práce na celý život, přesto mě neopouští myšlenka souznění materiálu a tvaru.... a materiál pro mě není jen čedič – (Viktore odpusť - vím že v laboratoři - děláte i nemožné:-)) ale souznění střepu s povrchem. Tak nějak v tomto tématu vidím ještě velikou neprobádanou oblast do které bych se ráda pustila - ale tuším, že osamotě mě to nepůjde.... Nebyla by cesta při testování materiálů vyzkoušet jednotlivé materiály s více glazurami tak, aby mohlo dojít ke srovnání několika chawanů od jednoho tvůrce a bylo porovnání které lépe vyhovují danostem pro čajový obřad?? Asi by to zatížilo výpal, asi by byl celkově delší, než by se vypálily třeba 4-5 Ks od každého po vzorcích…. No nevím co vy na to?

Jiří Svačina
13. 12. 2016 18:32:25

Ve tvém příspěvku je nadhozeno několik otázek.... i pro další přátele sdělení, s Tomášem na dalších materiálech jak hlínách tak glazurách pozvolna ale trvale pracujeme - posouváme se s toto technologií dál ... Výsledky je možno vidět na našich FCB stránkách, ale stejně jako v předchozím našem konání,černoraku, k posuzování vhodnosti - danosti pro čajivý obřad se já necítím býti zcela kompetentní ....testování a informace z našich prací jsou na FCB, ale je to i s ne zcela věrnými barvami, povrchy, na nedokonalých fotografiích ... pro nějaký ucelenější náhled ... po dohodě, je aktuální stav u nás trvale k vidění... další ... nechť napíší...

macek@artkeramika.cz
14. 12. 2016 08:44:00

Řekl bych, že jsme otevřeli spoustu otázek a našli i zepár odpovědí, raku, bazalt, geologie, typ pece, typ výpalu, hlíny a lokality, tvar chawanu, chanoyu. chadō, wabi - sabi . Spousta oborů do kterých nahlížíme a musíme je hlouběji pochopit. KAždá cesta stojí za to vyzkoušet, takže za mě, bych se rád opět sešel na nějakej den a poposunul naše snažení opět o kousek dál...a netrvám jen na černé....

Majka Krajná
14. 12. 2016 14:07:46

.. nevím jestli to napíši srozumitelně, ale to nakouknutí do tajů čaje a čajových misek bych nerada ukončila, a vyvstávají mě další a další otázky. Na některé hledám odpovědi některé jsou podle mě pro nejaponce neuchopitelné a myslím, že další setkání, ať už u pece nebo v dílně nebo kdekoli jinde může zase poodsunout tu neprobádanou část - prostě to už třeba někdo našel, viděl , má na věc názor.. nebo to prostě ví... Tak se ptám máte někdo chuť, zájem a hlavně čas...??

Miroslava Randová
11. 12. 2015 13:23:20

Díky Tome, skvělý článek. Některé prameny uvádějí původ Chōjirōva otce z Korei, ale i s původem z Číny jsem se již také setkala - to jen aby jsme věděli, že se to přesně asi neví. Jinak to Aka-Raku (červené) předváděl v Polsku na festivalu Andrzej Bero a je to tak jak píšeš - nutno přežahovat v nerovnoměrné redukci.

Petr Toms
11. 12. 2015 14:00:20

Ahoj Mirko,
co se týká původu Ameyi, váhal jsem, zda uvést i Koreu, jako jednu z hypotéz. Nakonec jsem zmínil jen Čínu. Vedla mě k tomu informace získaná přímo na stránkách muzea rodiny Raku v Kyotu.

Miroslava Randová
11. 12. 2015 14:09:32

Skvělý článek Petře, díky.

Petr Toms
11. 12. 2015 14:22:48

Moc toho není, ale snad to k něčemu bude.

Tomáš Macek
11. 12. 2015 13:57:00

NA tomhle nemám žádnou zásluhu, to Petr Toms, Já jen zveřejňuju, tu hlavní práci odvedl Petr. Jen koukám, že bude nesnadné skloubit přání všech dohromady. Ale pokud by se připravilo více pecí, tak by to šlo. Zajisté to bude potřeba plánovat opět s velkým předstihem. Tak máme přes vánoce o čem přemýšlet. A snad se přidá i více práce chtivých, tady nás diskutuje sotva dvakrát do mariáše. pěkné dny všem.tomas

Petr Toms
11. 12. 2015 14:21:05

Také se přimlouvám k velkému předstihu při plánování. Zdá se mi ideální 3/4 - 1 rok dopředu.

Jiří Svačina
12. 12. 2015 09:34:49

...plánovat je třeba.....aspoň je na co se těšit.....já jsem ochotný se zúčastnit kde jaké historizující "show" ale jsem více na zemi a zajímá mě ten směr k praktickému použití...viz původní obrázky a popis od Vladimíra Groha.../ mimochodem, poslal mu někdo zprávu-obrázky, jak jsme ten jeho "motiv" u nás - především Petr - skvěle rozpracovali ? /... a to modernější použití.....viz třeba ten japonec na videu /u mě vloženo/...v krásném prostředí předehřívá dřívím, pálí v plynu, jen sám....má-zvedá sdružené víko pece i sagaru, stačí na to jeden člověk.....další prostor / na doma přípravu / je i ten materiál, jak misek tak glazur... zajímalo by mě odzkoušet obě varianty zmíněné Viktorem...tedy asi s fritami ?...a co třeba i s dalším základem - domácím minerálem,... jiným než bazalt...zdá se mi, že je možná řada různých "variant" ..... docela dost zajímavé práce...před námi...i vámi ?.....

Tomáš Macek
12. 12. 2015 11:07:00

Vladimír Groh byl na akci zván, a rozesílal jsem maily o článcích, myslím, že je zaneprázdněn a určitě si najde chvilku, a pak se ozve. Také bych se podíval i do oblasti jiných materiálů co by se daly užít. Co takhle břidlice Viktore?

Jiří Svačina
12. 12. 2015 15:56:47

......mám namletou i vzorek na vysoko, ale standart E-G, ...ukážu ti...

Viktor
10. 12. 2015 00:49:07

Vážení přátelé,
ano, nejžhavější diskuse asi již proběhla pod předchozími příspěvky, vzpomínky na akci vychládají tak jako obě pece, ale doufejme že se ještě rozproudí, hlavně směrem k budoucnosti.
Krásný článek! Japonská kultura je fascinující, někdy mne ale udivuje a nejde mi s ní dohromady její krutost (viz. třeba ta zmínka o seppuce kvůli neshodám o čaji...)
V článku zaznělo několik důležitých poznatků právě směrem k budoucím (našim) experimentům: Uváděná teplota je "již od" 1100 °, což bych při pohledu na složení původních olovnatých originálů čekal. A také informace o porézním střepu. Asi výpal tedy nebyl opravdu tak "navysoko".
To by mělo nesporné výhody. Jistě jsme letos ověřili že 1250 ° umíme jak pecí tak "přitvrzením" českých bazaltů. Zkusit i teploty nižší by byla nejspíše mnohostranná výhoda. Nebude to taková "krev" teploty dosáhnout, půjde vše rychleji, včetně výpalu. Což bylo letos skutečně úzké místo v procesu (jsem upozorňoval už před akcí), viděno i z pohledu míchárny a laboratoře... jsem se bál navrhnout nějakou výrobní odchylku nebo větší experiment. Nebyl čas. Prostě bylo nutno hnát hlavní proud. Pak se vše zdařilo :-)
Takže navrhuji příště zkusit i (nebo zejména?) teploty nižší; od originálu se tím asi neodchylujeme a nebude to žádná keramická hereze. A akci nejlépe o den delší (jestli nás nebudou mít hostitelé plné zuby...).
Více účastníků je otázkou. Záleží na prostoru. Doupě nafukovací není (jestli nenajdeme nějakou velkou, nejlépe "lead-friendly" dílnu). Ale na "divokou kartu", tj. bez jídla a ubytování by se mohlo kolem klidně motat i více zájemců.

Tomáš Macek
10. 12. 2015 09:39:00

Spoupráce, nadšení, ale hlavně práce.
1250°C zvládáme, umíme přichystat vybavení, v případě zájmu poskládat a připravit i více pecí. ( KAždá by pak mohla pálit na jinou teplotu a každé by se mohlo chystat jiné zboží) jsme schopni míchat a připravit materiály. Jsme schopni zvládnout logistiku. Jsme schopni nachystat polotovary i předvést a zorganizovat glazování. Jsme schopni ukaučovat průběh samotných výpalů. Jsme schopni vymyslet a nachystat i alternativní materiály a techniky na další zkoušky. To asi jsme, jak jsme si vyzkoušeli.
Co tedy schopni nejsme a nebo čeho by se mohli ujmout ti, co by se chtěli angažovat?
Je to zajisté na delší diskusi i přípravu.
Místo. Nezná někdo primátora nějakého menšího města? Praha? Londýn? atp.?
Samozdřejmě se zázemím, sklad nástrojů, místo na glazování a míchání, ...
Odpočinek a jídlo, sociální potřeby...
TAké propagace takové akce kde by se počítalo s širší veřejností...vždyť i přiblížení řemesla lidu je prací keramiků...
Propojení s dalšími součástmi života ...užití....rovnou s čajovým požitkem....
( V Brně je například dvoudenní akce dny čaje, kde je propojeno čajování, s výstavou bonsaí, ikebanou, ale i živým keramickým výpalem...)
Zpracování dokumentace a výsledků.
No a taky tu poslední maličkost...každá sranda něco stojí..
A vše musí někdo "hlavní" kočírovat....hlásí se někdo?

Petr Toms
10. 12. 2015 11:04:54

Co byste říkali na ještě jeden seminář, kde bychom dovychytali problematické momenty. Tj. pec z menších segmentů, glazury, materiály pecí a muflí, tvar mufle a pece. Taky by stálo za to opatřit a otestovat měchy. Po společné akci bude důležitá domácí práce pro zažití novinek. A nakonec výjezd na Festiwal wysokich temperatur, Wrocław. Pokud by vychytávací seminář byl veřejný a placený, mohli bychom získat nějaké prostředky na cstu do Polska. Naše keramická veřejnost by byla uspokojena a organizační jádro by mohlo dál propagovat Kuro-Raku a ARTkeramiku. Nebo je to blbost?

Tomáš Macek
10. 12. 2015 11:09:00

Myslím si, že polsko, festival je zajímavá a dobrá meta, ale tu by mělo předcházet ještě spíš více akcí? aspoň 2. A nyní by jsme si měli i vyzkoušet, jak jsme schopni zapojit i nekeramiky a nebo minimálně ty, co se s živým ohněm zatím setkali maximálně v kamnech. A nestálo by pro české černoraku vymyslet i nějakou českou nádobku? chawan s uchem :-) Co na to historici? a patrioti? A kolik bychom nachystali pícek? A nebo i větší mufli, třebas na 3 kousky, aby z toho měli něco i návštěvníci? je to přece trochu i adrenalinovej sport ne?

Jiří Svačina
10. 12. 2015 12:01:58

....Tome ty novotvary třeba " s ušima " za mě snad raději ne....Já vidím ještě práci jak na vlastní glazuře, chcete li českém složení...ta její možnost stopnutí když se dává do phybu...dává nové možnosti, třeba s Cu atd, potom se ještě i trochu popasovat s materiálem těch misek, mohl by být drobet na níž, s nějakým tím razítkem za mokra, nebo na hotových testnout i masivnější tvarové zubaté kleště s razidlem...Petr už zmínil jak se choval původní - historický materiál misek, a i možná menší tvarový sagar...ještě je co zkoušet na domácím hřišti....

Petr Toms
10. 12. 2015 12:27:47

Souhlas. Trénovat doma. Pokusit se o alespoň trochu přijatelný chawan. S tím ale velmi úzce souvisí samotné modelování misek. Vypadá to jednoduše, ale je to vše, jenom ne jednoduché. Pokud bychom si dali za cíl, vyrobit chawan, tak jak je popsaný v článku, máme spoustu práce. Jako výzvu považuji také použití měchů. V tomto případě tuším potíže s teplotou. Možná tak skutečně vznikne prostor pro Viktorovu zálibu v PbO.

Jiří Svačina
10. 12. 2015 16:49:45

Petře chawan na šlehaný zelený čaj , vnitřem hlaďoučký aby neničil metličky, k tomu lehoučký, ale vyvážený , drobet nepravidelný, ale jen tak aby seděl v ruce ... ne točený ale ručo modelovaný, k tomu s tím čedičem...více držící teplotu, je asi sen pro čajové fajnšmekry , ale tou výrobou asi více sport v úrovni F1...vysoko .....Ale ty glazury práce s ní při výpalu, ...stečená jen kousek, kombinace s další, nebo režným povrchem ..... by molo být zajímavé i na dalším zboží...napadají mě třeba svícny...atd...no jdu klepat a mlít další....

Viktor
11. 12. 2015 03:13:40

Se diskuse opět dobře rozjela :-) Pokud jiné tvary tak hlasuji pro pivní korbely!
To by byla ta opravdová česká zkušenost. (Ale Duchek prosazuje pití piva přímo z pivanu :-)
S modelováním a točením Vám asi moc nepomůžu. Naopak pokud by bylo záhodno připravit nějaké olovnaté bazaltové glazury na nízké teploty (až budeme dmýchat těmi měchy) tak jsem zde! V zahraničí rozlišují "lead-free" a "lead-safe", které sice Pb obsahují ale mají nízký výluh. Tak nějaké takové!

Tomáš Macek
11. 12. 2015 11:30:00

Pivo by k čechům sedělo, a k černé bílá pěna by taky šla, jen ta poetika pivního obřadu už asi nebude tak úplně ono :-) holt miska je svou čistotou geniální.

Tomáš Macek
09. 12. 2015 19:02:00

Krásně zpracováno!!! Děkuji Petrovi za tvůrčí energii a koncepčnost. Za čas, peníze, materiál a především energii věnovanou přípravě i následné dokumentaci a zpracování informací.
Osobně velmi oceňuji přesah, historické pozadí a filosofický pohled na věc.
Jsem šťastný, že jsem měl možnost strávit čas s tímto a jemu podobnými lidmi. A věřím, že to nebylo setkání poslední. Jen dle ohlasů na naše snažení mám pocit, že bude opět komorní?

Eliška M.
09. 12. 2015 21:55:05

Zdravím, díky za zajímavé informace i podrobně popsanou celou akci, určitě to muselo stát všechny mnoho úsilí. Jsem zvědavá, jak se u nás bude dál tato technika vyvíjet, a jaké další informace se k ní podaří zjistit.
Za sebe můžu říct, že naopak doufám, že příští akce nebude komorní, ale naopak přístupná (alespoň jako publikum) i pro ty, kteří nemají možnost doma vyrobit repliku peci nebo zkoušet čedičové glazury, ale přesto se rádi dozví a přiučí něco nového :)

Petr Toms
09. 12. 2015 23:39:45

Ahoj Eliško,
před akcí jsme zaznamenali určité roztrpčení způsobené výběrem účastníků. Myslím tím, nutnost z naší strany omezit počet účastníků. Mnohé nadšené zájemce jsme tak zákonitě museli zklamat. Vyvstala otázka, jak alespoň částečně vynahradit toto zklamání. Napadlo nás, že bychom mohli detailní reportáží konferenci zprostředkovat. Také chceme naznačit možný budoucí směr pro spolupráci všech českých keramiků. Totiž, že pokud si nebudeme malicherně konkurovat, ale pokusíme se o kooperaci a vzájemnou podporu, přinese to řadu nemalých výhod. Osobní prospěch ze vzájemné spolupráce, můžeme říci. Proto tak detailní zpráva z celé akce. V žádném případě si nechceme přisvojovat techniku Kuro-Raku. Naopak. Přivítáme každého, kdo téma uchopí a posune jej dál. A v ideálním případě se s nabytými zkušenostmi podělí třeba tady na ATRkeramice. Snad je náš postoj takto čitelný. Co se týká organizace dalších podobných akcí v podání Macek, Doupě, Toms, záleží pouze na reakcích pod články.

Eliška M.
10. 12. 2015 09:25:57

Ahoj Petře,
určitě je fajn mít možnost být publikem i takto prostřednictvím článků. Já k této technice tedy moc nepřispěji, ale třeba časem, čedičové glazury jsou rozhodně zajímavé.
Každopádně přeju hodně reakcí a komentářů, a třeba se budeme moct těšit na nějaký veřejný seminář, ať už pořádaný vámi nebo z iniciativy někoho jiného. Myslím že by bylo zajímavé, i kdyby to bylo pojaté čistě teoreticky, pak by neměl být problém s prostory (ad. Viktorův komentář), nějaká menší konference s přednáškami a diskusemi. Ale možná už takové akce existují, to nevím...

Petr Toms
10. 12. 2015 00:13:17

Spolupráce. To je to slovo.

ARTkeramika.eu..............Restaurování starého webu........   .......Díky..... Rélyéf.cz

ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod